Žralok - Pod vodou se chyby neodpouštějí

Zatímco většinu lidí žraločí čelisti děsí, na fotografa a potápěče Richarda Jaroňka působí opačně.

Potápí se jen tam, kde je může pozorovat ze vzdálenosti několika centimetrů. Richardu Jaroňkovi se žraloci stali osudnými. Ale v jiném smyslu, než by tato věta znamenala pro obyčejného smrtelníka.

Potápění s lidožravými žraloky bez klece se obvykle považuje za projev šílenství. Co je vaše skutečná motivace k takovému - na první pohled - hazardu?

Je úžasné komunikovat se zástupcem rodu, který existuje 400 milionů let a z toho se již po 8 milionů let nevyvíjí. Fascinuje mne, že se jej můžu dotýkat nebo se s ním jen tak kočkovat. To je důvod, proč mě potápění s tímto monstrem pohlcuje. Jen doufám, že ne doslovně. Zabiják to je, nikoliv však hloupý a bezmyšlenkovitě vraždící.

Co se podle vás musí změnit, aby se vzájemný vztah lidí a žraloků změnil?

Přemýšlení médií. V dnešním světě se lépe uplatní bulvární titulek 'Bílý zabiják vraždil' či 'Netvor z hlubin zaútočil'. Nikoho nezajímá, že třeba při nehodě autobusu zahyne dvacet turistů. Ale jakmile žralok ucvakne surfařovi nohu, jsou toho týden plná média. Žralok tu není kvůli tomu, aby štval lidi a aby se o něm točily pitomé americké horory. Bez něj by se zásadně narušila rovnováha mořského ekosystému.

V životě chybujeme každý. Ve vaší profesi se však chyby neodpouštějí. Přistihl jste se někdy při nerozvážnosti?

I když se chyb snažím vyvarovat, občas zapomenu, s kým mám tu čest. Otvírám žralokovi tlamu... a ono to jde. Krmím ho z ruky a jeho čelisti mi docvaknou pár centimetrů od prstů. Najednou zapomenu, že mám před sebou dokonalého lovce. Tak, jak zkouším já jeho, on testuje mne. Byl jsem několikrát na hraně a stačilo, aby žralok dotáhl svůj plán do konce. Občas zapomenu, že tam není jeden žralok, ale třeba padesát. Tři, čtyři uhlídám, u většího množství nemám šanci. Běžně se stává, že několik žraloků na sebe upoutává pozornost, aby ti druzí... raději ani nedomýšlet. Všechny nehody, které se staly mým kamarádům-potápěčům, byly jejich hrubé chyby. A některé byly velmi krvavé.

Proč žraloci napadají lidi?

V roce 2007 bylo zaznamenáno asi 50 útoků. Tento počet zahrnuje i takové "útoky", kdy žralok kousne rybáře, který mu vytahuje háček z tlamy. Můj tým v Africe má dva pokousané, a to je - zdůrazňuji - úplně jiná situace. My žraloky úmyslně naštveme a rozdráždíme. O průšvih si přímo říkáme. Žralok je strašně zvědavý, co se mu v jeho vodách plácá za podivnou věc. Pak se to stane - jedna ku jedné miliardě. Proč člověk zabije člověka? Přeskočí mu a vezme nůž. Možná to je podobné jako žraločí útoky. Nepatříme do jejich potravního řetězce, ale i mezi nimi jsou jedinci, kteří to nemají v hlavě v pořádku.

Žraloci nejsou pouze predátoři. Existuje přece mnoho druhů, které jsou pro člověka naprosto neškodné.

Je to tak. Žraloků nebezpečných člověku je přibližně deset. Z celkového počtu téměř 370 známých druhů je zbytek absolutně neškodný. Ti největší jsou většinou nejmírumilovnější. Např. skvrnitý žralok velrybí - to je takový dvanáctimetrový trouba, který si jen tak pluje oceánem a žere plankton. Potápěči s ním plavou a vozí se mu hřbetě. Je to takový přerostlý plyšáček.

Mnoho žraloků padne za oběť rybářskému průmyslu. Bojíte se o osud "svých svěřenců"?

Samozřejmě se bojím, jejich počet není nekonečný. Likvidujeme i jejich životní prostředí a jejich přirozenou potravu. Tuňák tvoří 80 procent žraločí potravy a je už skoro vyhubený. Můj kamarád Jean-Michel Cousteau odhaduje životnost moří na 100 let. Nenávidíme žraloky, ale vůbec si neuvědomujeme, že jsme to my, kdo leze do jejich vod. Oni nechodí po ulicích a nečekají na nás za rohem. To my stavíme na plážích hotely a denně se koupeme v jejich domově. Občas se některý zoufalý jedinec vrhne na človíčka a kousne. Ale jak říkáme všichni, kdo pracujeme se žraloky: "Měli by nás žrát mnohem víc, abychom si jich začali vážit a měli před nimi respekt!"

Richard Jaroněk (*1969)

Když žralok zaútočil na potápěče Andrého Hartmanna a zakousl se mu do nohy, Richard Jaroněk mu duchapřítomně otevřel tlamu a nohu kamarádovi vytáhl. Věnuje se fotografování podmořského světa, za své snímky získal již několik ocenění doma i v zahraničí. Zúčastnil se také mnoha expedicí a podílel se na natáčení slavného Lichtagova filmu Carcharias o velkém bílém žraloku. Kromě žraloků pracuje také s kosatkami a rypouši sloními v Patagonii.

Potápění se žraloky (pdf)
Kde potkáte velkého bílého žraloka (pdf)

Potápění se žraloky

1. návnada

nasekané kusy tuňáka a krev jsou pro žraloky neodolatelná pozvánka

2. únikové cesty

tým se potápí v prostoru mezi dvěma čluny; v nouzovém případě jsou tak k dispozici dvě únikové cesty

3. komunikace

potápěči využívají speciální masky, které jim i pod hladinou umožňují mluvit mezi sebou; komunikační řetězec je propojený i s posádkami lodí na hladině

4. výběr místa

dno s chaluhovým porostem: využívá se skutečnosti, že velký bílý žralok chaluhami nikdy neproplouvá, je naopak téměř stoprocentní, že je bude obeplouvat; přírodní bariéra slouží ke krytí zad

5. další dva kameramani

vše dokumentují a monitorují situaci; v přítomnosti žraloků si i oni dva navzájem kryjí záda - každou vteřinu se musí ve stejném směru otáčet a hlásit si další žraloky