Svým vědeckým název 2014 MU69 nikoho neohromí. Ale Ultima Thule, jak se objektu začalo přezdívat, to už je něco jiného. Přeložit bychom to mohli jako "nejzažší zem", protože je více jak šest miliard kilometrů daleko. Sonda New Horizons k ní ale na Nový rok zvládla doletět (a dokonce jste si jí mohli v ábíčku vystřihnout!). Původně byla určena pro průzkum trpasličí planetky Pluto, který provedla v roce 2015, po devět a půl roku dlouhé cestě. Po nafocení Pluta sonda letěla dál a vědci z NASA jí za další cíl určili pomocí Hubbleova teleskopu právě Ultimu Thule, která je součástí Kuiperova pásu.
Těžký úkol pro New Horizons
Nepředstavujte si to jako nějaký nedělní výlet spojený s fotografováním. New Horizons to neměla lehké, protože obrázky objektu musela pořídit v rychlosti 14 kilometrů za sekundu a od Ultima Thule byla při tom vzdálena zhruba 3 500 kilometrů. K tomu je potřeba přičíst riziko srážky s částečkami ledu a kamení. Sondu vzdálenou 6,5 miliardy kilometrů nemůžete kontrolovat jako auto v počítačové hře. Signálu ze Země (podívejte se, jak je naše planeta šišatá!) trvá zhruba šest hodin, než dorazí k New Horizons dorazí a stejnou dobu samozřejmě trvá i než inženýři obdrží odpověď. I pouhí zjištění typu "Jsi tam?" zabere asi 12 hodin. Sonda tedy musela jednat autonomně, podle programu, který do ní vědci z NASA nahráli na dálku.
Ultima Thule pixel po pixelu
Astronomové měli jakousi hrubou představu o podobě planetky už den před průletem. Sonda ji fotila už 31. prosince, když se k ní blížila. Z obrázků byla vyčtena rotace a velice přibližná podoba objektu. Při samotném průletu 1. ledna pak New Horizons pořídila další a detailnější fotografie, ale zkuste si odeslat data na takovou dálku! Přenos potrvá zhruba dvacet měsíců a začne 10. ledna, protože v současné době mu překáží Slunce, které je mezi Zemí a sondou. Celkový počet fotografií se nakonec bude počítat na stovky, ale přenést je všechny by trvalo dekády. Proto New Horizons napřed odešle jen jakési náhledy v nízkém rozlišení. Z těch si vědci vyberou obrázky, které by rádi dostali v plném rozlišení a sonda jim je následně začne odesílat.
Planetka nebo trochu větší sněhulák?
Zatím víme o planetce 2014 MU69 tolik, že na délku má asi 33 kilometrů. Její povrch je červený a zhruba 4,5 miliardy let nazpět byla jen shlukem menších těles, která se časem začala propojovat. Postupně se tak zformovaly dva objekty, které se k sobě přibližovaly, až se nakonec spojily. Kontakt nastal velice jemně, rychlostí asi 2-3 kilometry za hodinu. Ultima Thule představuje velice cenný objekt, je totiž z okraje Sluneční soustavy a od počátku vesmíru se pravděpodobně příliš nezměnila. Navíc je to nejvzdálenější těleso, které se takto podařilo prozkoumat. A sonda New Horizons? Ta se těší výborné kondici, dál si to frčí vesmírem a dost možná nás překvapí dalšími objevy.
