Logo magazínu

Geny dýkozubce: Šavlozubá kočka neměla daleko k ideálnímu lovci

1 / 12
Prohlédnout znovu

Geny dýkozubce: Šavlozubá kočka neměla daleko k ideálnímu lovci

Dýkozubci (Homotherium) kořist štvali a při lovu dokázali vzájemně spolupracovat | UNIVERSITY OF COPENHAGEN, BINIA DE CAHSAN, NATURAL HISTORY MUSEUM ROTTERDAM
Dýkozubci zřejmě lovili i prehistorické hrochy | Profimedia.cz
Špičáky šavlozubých dýkozubců byly ploché s vroubkovanými okraji | Profimedia.cz
Záhadné zkratky jsou názvy genů, které u šavlozubých koček dýkozubců podléhaly pozitivní selekci. Z jejich působení na organismus mohli vědci vyčíst některé vlastnosti těchto šelem | UNIVERSITY OF COPENHAGEN, BINIA DE CAHSAN, NATURAL HISTORY MUSEUM ROTTERDAM
Kostra 15 tisíc let starého „šavlozubého tygra“ smilodona | Profimedia.cz
Špičáky šavlozubých dýkozubců byly ploché s vroubkovanými okraji | Profimedia.cz
Kost dýkozubce ze Severního moře | UNIVERSITY OF COPENHAGEN, BINIA DE CAHSAN, NATURAL HISTORY MUSEUM ROTTERDAM
Xenosmilus: o smilodonovi pravděpodobně největší šavlozubá kočka, vážil až 400 kg | Profimedia.cz
Smilodon: Velmi masivně stavěný a svalnatý šavlozubý tygr | Profimedia.cz
Machairodus: Šavlozubá kočka, která se držela v řídce zalesněné krajině, ve které mohli kořist přepadat ze zálohy. | Profimedia.cz
Homotherium: Šavlozubá kočka dýkozubec s dlouhou lebkou žila i na území dnešní České republiky | Profimedia.cz
Dinofelis: Asi jako dnešní jaguár velká kočka se špičáky kratšími, než jaké měly ostatní šavlozubé šelmy | Profimedia.cz