Pes vzdělanec

Rico, border kolie z německého Dortmundu, si od začátku června užívá pozornosti světových médií. Ne že by to pro něj byla úplně nová zkušenost. Už dříve se stal hvězdou televizní show, v níž diváky ohromoval svými schopnostmi. Teď ale povýšil - o jeho mimořádném talentu informoval časopis Science, jeden z nejuznávanějších vědeckých magazínů. Další noviny, časopisy a televizní stanice rychle následovaly.

Příběh hraček

Rico je bezpochyby chytrý pes. Na tom by nebylo nic tak překvapivého, toto původně pastevecké plemeno je inteligencí vyhlášené. Ale Rico to přece jenom "trošku přehání". Je pyšným majitelem více než sta hraček,

ve kterých se perfektně vyzná. Pamatuje si jméno každé z nich. Pokud ho jeho panička požádá o donesení určité hračky, bezpečně ji mezi ostatními najde. Když jeho znalosti ověřovali němečtí vědci, Rico se ze čtyřiceti pokusů spletl pouze třikrát.

Co by to tak mohlo být?

Jeho pasivní slovní zásoba sestává přibližně z dvou set slov a stále se učí další. To dovedou i primáti a delfíni, Rico však používá velmi účinnou metodu, které ostatní zvířata schopna nejsou. Alespoň podle toho, co o nich zatím víme. Rico si počíná stejně jako děti učící se mluvit. Dovede si neznámé předměty spojit se slovem, které nikdy předtím neslyšel. Vědci před něj položili několik jeho oblíbených hraček a přidali k nim i jednu zcela novou, neznámou. Pak po něm chtěli, aby jim právě tuto hračku přinesl. Rico nezaváhal. Správně odhadl, že neznámé slovo, které na něj výzkumníci volali, nemůže patřit ničemu jinému než neznámé hračce. Od té doby už měl nové slovo pevně spojeno s tímto předmětem, jeho slovní zásoba se rozšířila.

Nejen pouhé biflování

Za svou dnešní slávu Rico vděčí vrozenému talentu i dlouhodobému tréninku. Coby desetiměsíční štěně utrpěl zranění, které mu dočasně znemožnilo chodit na vycházky, takže si místo venčení hrál s hračkami. Výsledky jedné studie jednoho psa bychom proto neměli přeceňovat. Zajímavé není ani tak množství slov, které se Rico dokázal naučit, jako spíše metoda, jakou k tomu používá. Ta totiž vyžaduje o dost složitější využití nervové soustavy než pouhé mechanické učení metodou pokus-omyl. Zvířata zkrátka nejspíš zvládnou mnohem více, než jsme si v opojení vlastní jedinečností ochotni přiznat.