České jméno kočkodan není zrovna přesné, skrývá se pod ním celá řada odlišných zástupců primátů. V ábíčku 11/2018 se můžete dočíst o rodu Erythrocebus, jehož nejznámějším a donedávna jediným zástupcem je kočkodan husarský. Vědci je sice dělili na čtyři různé poddruhy, ty však nebyli nikdy přesně definované a doložené geneticky. Nový výzkum prokázal, že jeden z údajných poddruhů je ve skutečnosti platný druh, popsaný již v roce 1862.
Dotčený kočkodan
Výzkum však přinesli i další výsledky, díky nimž byly uznány i ony sporné poddruhy. A to by kočkodanům mohlo pomoci. Ti totiž byli v roce 2008 považováni za druh, který nemá platné poddruhy a protože obývají obrovské území sahající od západního okraje Afriky až po její východní oblasti, byli zařazeni v Červeném seznamu IUCN do kategorie málo dotčený. Což by znamenalo, že se jim ochranáři budou věnovat jen okrajově. Díky výsledkům výzkumu se ale kočkodani husarští dočkali přehodnocení. Především se změnil jejich status v Červené knize. V roce 2016 byl nejhojnější z nich, E. p. patas přeřazen do kategorie téměř ohrožený, poddruh E. p. pyrrhonotus je zranitelný a E. p. baumstarki kriticky ohrožený.
Vědecké poznatky "na hlavu"
O tom, jak málo se dosud vědci kníratým kočkodanům věnovali, svědčí, že existuje jen velmi málo originálních záběrů z volné přírody (ostatně, i fotografie nového druhu, kterou jsme uveřejnili u článku, pochází ze zoo v Pekingu). Na jeden ze vzácných videozáznamů ze života kočkodanů husarských se přesto můžete podívat.
Překvapení zcela jiného druhu čekalo vědci při studiu pralesních kočkodanů v Národním parku Gombe v Tanzánii. Tady vědci zjistili, že se tu již stovky až tisíce let kříží dva druhy kočkodanů a jejich potomci jsou plodní. Vlastně jde o velmi promiskuitní společenství, kde se spolu vesele páří jedinci stejného druhu, jedinci odlišných druhů, kříženci s oběma čistokrevnými druhy i vzájemně mezi sebou. Seznamte se s nimi v tomto videu.
