V obklíčení géniů - Jak to vypadá na zahradě plné chytrých dětí

V obklíčení géniů - Jak to vypadá na zahradě plné chytrých dětí
Sdílej
 
V jednom pokoji hrají děti aktivity, vedle palermo. Na zahradě se další snaží uzavřít koalice a vyhrát první světovou válku v šestihodinové stolní hře Diplomacie. Vítejte mezi školáky s IQ nad 130.

"Zůstaň u Moskvy, od Finska tě nemůžou napadnout, mají tam jen jenom jednu divizi," radí se tři desetiletí kluci na mapou Evropy posázenou figurkami s motivy děl a vlajek. "Dejte si pozor na Německo, to je docela agresivní," radí jim o něco starší holka.

Po chvíli přicházejí nad mapu ostatní skupinky dětí rozeseté do té chvíle po zahradě a další kolo strategické hry Diplomacie může pokračovat.

 

Hlavní je osobnost

ilustrační foto •  archiv ABC

Jedna hra trvá prý až šest hodin. "To ale nic není, na táborech někdy hrajeme Civilizaci. A to se začíná v deset večer a končíme druhý den před obědem," sleduje dění na zahradě u svého dejvického domu Václav Fořtík, člen sdružení Mensa ČR a pořadatel letních kurzů pro nadané děti. Ty prý ale nemusí být ani členy Mensy, ani ty s nejvyšší inteligencí. Rozhoduje datum narození. "Tady jde hlavně o rozvoj osobnosti a schopností," vysvětluje Fořtík.

 

Přes léto mají čas

A tak kromě hraní Aktivit, kde jde o rozvíjení motoriky v pantomimě, je lektoři učí třeba i to, jak správně vyslovovat a dělat projevy.

Docela se divím, že právě tohle chtějí děti dělat přes léto. Václav Fořtík mi odpovídá, že přes rok nemají děti kvůli škole na takovéhle věci čas.

 

Jen dvě až tři procenta populace

ilustrační foto •  archiv ABC

A jak vůbec vypadá průměrný účastník takovéhoto příměstského tábora pro nadané? Na první pohled nijak zvláštně, těch pověstných "chytrých s brýlemi" je tu minimum. "Drtivá většina dětí prošla testy inteligence, jejich hladina IQ se pohybuje kolem 130," reaguje Fořtík. Tedy v průměru o 30 bodů víc než většina v jejich věku. Takové hodnoty dosahují jen dvě až tři procenta celé české populace.

 

Sledujte Star Trek a čtěte ABC

Zjišťuju, jestli je vůbec nějaký recept na to, jak poznat, které dítě má předpoklady k tomu, aby svou inteligenci rozvíjelo dál. Václav Fořtík má celkem jasné měřítko. "Už přes pět let prosazuji tuhle teorii. Pokud se dítě dívá na Star Trek, hraje Dračí doupě a na počítači RPG hry a čte Harryho Pottera či ABC, tak má potenciál vysoké inteligence," směje se Fořtík.

Něco z IQ testu (pdf)

 


Přes prázdniny je nuda

ilustrační foto •  archiv ABC

"Já mám IQ asi 150, ale přesně to nevím," představil se desetiletý Roman. "Mne v testu vyšlo 130," doplňuje ho stejně starý Martin. Ideální dvojice pro rozhovor s dětmi na konci prázdnin.

 

Kluci, jak se těšíte do školy?

Roman: Těším se moc. Že se budu muset učit a nebudu mít celý den volnou chvíli. Přes prázdniny jsem si třeba hodně četl, ale máma to nemá ráda, protože ji pak moc nevnímám.

Martin: Letos jsem se přestěhoval z Karviné do Prahy, tak se těším na novou školu a nové lidi.

 

No a co děláte odpoledne po škole?

M: Musím se přiznat, že sport nesnáším. Hraju na klavír.

R: Lezu po stěně a chodím do hudební školy. V pondělí teorie, ve středu klarinet. Prý je to dobrá cesta, abych pak mohl hrát na saxofon. Přes prázdniny pravidelně cvičím, protože bych hodně věcí jako jeden kluk z hudebky zapomněl a začínal bych vlastně odznova.

Romane, když chceš hrát na saxofon, to by tě mohl zajímat jazz. (zapojuje se do rozhovoru fotograf)

R: To máte možná pravdu, člověk si nejdřív podle toho názvu myslí, že to není pěkná hudba.

M: Jo, já jsem se taky lekl toho anglického názvu. Stejně jako hip hop je špatný název pro hudební styl.

 

Jakou hudbu vlastně posloucháte?

M: Třeba hip hop. Na klavír umím hrát Severní vítr. Myslím si, že je to docela vkusná písnička.

R: Mix 80. let. Ale když se třeba učím, poslouchám klasickou hudbu na rádiu.

 

Už máte jasno, čím byste chtěli být?

ilustrační foto •  archiv ABC

M: Vůbec. Hasič, popelář, policista, kosmonaut. To jsou v podstatě sny, které má každý malý kluk. Taky jsem si to kdysi myslel, ale jak dospívám, mění se mé názory. Teď se mi třeba mění i chuť, no hrůza.

 

Jaké knížky teď čtete?

R: Děti z Bullerbynu.

M: Foglarovky.

A co televize?

R: Doma se s mou o dva roky starší sestrou koukáme na večerníček. Lidi se mi smějou, když to někomu řeknu.

M: Máma furt kouká na Rodinná pouta, nedá se to vydržet. Už jsem myslel, že skončily, ale prý zas budou. Mám rád Futuramu. Ale večerníčky jsou taky supr, hlavně ty staré. Nové mě nebaví, přijde mi, že všechny nápady jsou už vyčerpány.

R: Třeba na Človíčkovi se mi líbí, že se tam vzděláváte o pravěku zábavnou formou.

 

Články odjinud