Papírový fotoaparát

Sdílej
 
Před více než dvaceti lety, kdy vystřihovánka papírového fotoaparátu Dirkon v ABC poprvé vyšla, byl fotoaparát velmi drahý přístroj. Dirkon se tak stal lákavou možností, jak si sen o fotoaparátu alespoň částečně splnit. Jedná se totiž o skutečně funkční fotoaparát na běžný barevný nebo černobílý kinofilm. Snímky jím pořízené jsou sice méně ostré, zato člověku udělají větší radost, protože jsou vyfocené aparátem vlastní výroby.

Před více než dvaceti lety, kdy vystřihovánka papírového fotoaparátu Dirkon v ABC poprvé vyšla, byl fotoaparát velmi drahý přístroj. Dirkon se tak stal lákavou možností, jak si sen o fotoaparátu alespoň částečně splnit. Jedná se totiž o skutečně funkční fotoaparát na běžný barevný nebo černobílý kinofilm. Snímky jím pořízené jsou sice méně ostré, zato člověku udělají větší radost, protože jsou vyfocené aparátem vlastní výroby.
Dirkon je dírková komora, tedy jednoduché optické zařízení vybavené kinofilmem. Princip dírkové komory je známý již od starověku. Nejstarší dochovaný popis tohoto zařízení pochází z 5. století př. n. l. od čínského filozofa Muo Ti. V 10. století n. l. studoval převrácený obraz vytvořený malou dírkou ve stěně arabský fyzik a matematik Abu Ali al-Hasan, známý jako Alhazen. Ovšem podrobný popis dírkové komory najdeme až v rukopise Codex atlanticus z období kolem roku 1485 od italského umělce a vynálezce Leonarda da Vinci, který ji využíval ke studiu perspektivy. Tehdy se jí říkalo camera obscura - temná komora.

Foto
OD MÍSTNOSTI K FOTOAPARÁTU

Nejdříve byla camera obscura skutečnou místností, v níž se obraz promítal na stěnu otvorem v protilehlé stěně. Byla využívána k pozorování zatmění slunce a ke zkoumání zákonů zobrazování. Později se z ní stal přenosný přístroj a byla zdokonalena spojnou čočkou. Tyto přístroje se používaly jako kreslířská pomůcka a na počátku dějin fotografie se staly základem konstrukce fotoaparátu. Přestože první fotografii dírkovou komorou pořídil skotský vědec sir David Brewster již v roce 1850, ve fotografii se více prosadila až koncem 19. století. Později znovu upadla v zapomnění a teprve od konce 60. let 20. století ji několik umělců začalo využívat ke svým experimentům. Dírková komora našla uplatnění ale i v moderní vědě, když v polovině 20. století vědci objevili, že ji lze použít k fotografování rentgenového záření a paprsků gama, které běžný objektiv absorbuje. Dostala se tak na palubě kosmických lodí i do vesmíru.

Foto
VLASTNOSTI DÍRKOVÝCH KOMOR

Obraz v dírkové komoře vzniká na základě přímočarého šíření světla. Povrch osvětleného předmětu odráží světelné paprsky všemi směry. Určitou část těchto paprsků propustí dírka komory a ty vytvoří na protilehlé stěně komory převrácený obraz předmětu. Fotografie vytvořená dírkovou komorou má některé vlastnosti, které u klasické fotografie nenajdeme. Protože jde o skutečný středový průmět, mají obrázky v dírkové komoře dokonalé perspektivní podání. Jinou zajímavou vlastností je jednotná hloubka ostrosti, která umožňuje na jednom snímku zachytit stejně ostře předměty velmi blízké i velmi vzdálené. Dírková komora má navíc extrémně široký úhel záběru. Paprsky světla pak ale musejí urazit ke krajům negativu mnohem delší cestu než ke středu, snímek je na okraji méně exponovaný, a proto se ztmavuje. Určitou nevýhodou dírkové komory je malá světelnost, která komplikuje a někdy úplně znemožňuje fotografovat pohybující se motivy. Expoziční časy se obvykle počítají v sekundách nebo minutách, za špatných světelných podmínek to však mohou být i hodiny nebo dny.

FOTOGRAFOVÁNÍ S DIRKONEM

Abyste mohli s Dirkonem fotografovat, je třeba si obstarat film 35 mm (kinofilm), nejlépe s citlivostí ISO 100, a prázdnou kazetu od kinofilmu, kterou seženete v každém minilabu. Po slepení a dobrém proschnutí celé vystřihovánky vložte kazetu s filmem do pravého kubusu (při pohledu zezadu). Vytáhněte pruh filmu asi 6 až 8 cm a založte jeho konec do zářezu cívky z druhé prázdné kazety. Konec filmu můžete na cívce přichytit
Foto
lepenkou. Kazetu uzavřete a vložte ji do levého kubusu, nasuňte svrchu světlotěsnou "harmoniku" (díl 22) a zasuňte převíjecí knoflík. Zkuste odvinout 2 cm filmu. Pak víko aparátu uzavřete. Proti nežádoucímu otevření přichyťte víko dvěma gumičkami převlečenými přes tělo fotoaparátu. Zkontrolujte, zda je závěrka (díl 10) zavřená, tzn. jestli je v poloze, kdy zakrývá dírku. Otočte převíjecím knoflíkem (klíčem) jeden a půl obrátky, tedy 380° + 180°. Tím je film připraven pro první snímek a můžete jít fotografovat.

PODMÍNKY PŘI FOCENÍ

Nejlepší je začít venku za slunečného dne. Dirkon při fotografování bezpodmínečně vyžaduje stabilní polohu, proto ho musíte postavit na pevnou podložku a při práci se závěrkou s ním nesmíte ani trochu pohnout, jinak by byly snímky rozmazané. K podložce, například cihle, ho můžete také přichytit delší gumičkou. Vlastní expozici provedete závěrkou (díl 10) tak, že velmi jemně páčkou odkryjete dírku. Po jedné až třech sekundách ji opět zakryjte. Po každém snímku ihned převiňte film o jeden a půl obrátky. Kdybyste na to zapomněli, snímali byste více snímků přes sebe. Pomůckou při otáčení vám budou značky na knoflíku. Expoziční čas (doba, po kterou bude dírka odkryta) musíte vyzkoušet sami. Nezáleží jenom na počasí, ale také na tom, jak přesně se vám podařilo vyrobit dírku a jak citlivý film použijete. Pro film o citlivosti ISO 100 je expoziční doba za
Foto
slunečného dne přibližně jednu sekundu. Dělejte si o každém snímku poznámky - co jste vyfotografovali, za jakých světelných podmínek (slunce, polojasno, zataženo) a jak dlouho jste exponovali (1, 2 či více sekund). Podle nich pak zjistíte, jestli jste postupovali správně. Jsou-li snímky příliš tmavé (negativ světlý), musíte nechat závěrku déle otevřenou, nebo počkat na jasnější den. Naopak příliš světlé snímky (tmavý negativ) svědčí o přeexponování, dobu osvitu tedy musíte zkrátit. Může to však způsobit i příliš velká dírka.

BEZ HLEDÁČKU NASLEPO

Je jasné, že pokud budete fotografovat osoby, nesmějí se po celou dobu expozice hýbat, jinak by byl snímek rozmazaný. Jistě jste si všimli, že Dirkon nemá skutečný hledáček. Aparát musíte na fotografovaný objekt pouze odhadem nasměrovat. Raději vždy zvolte větší odstup, aby byl snímaný objekt na fotografii celý. Způsob fotografování s Dirkonem si musíte vyzkoušet a nacvičit. Pokud je celý film tmavý nebo černý, včetně okrajů, znamená to, že do fotoaparátu někudy vniká světlo. Pak musíte zjistit kudy a závadu opravit. V případě, že je celý film průhledný, tak světlo neprochází dírkou nebo je film špatně vyvolaný. Dirkon je jen dírková komora z papíru. Nečekejte proto od něj zázraky. Žádné profesionální snímky jím nepořídíte, zato si s ním skvěle vyhrajete a užijete spoustu zábavy. David

JAK VYLEPŠIT DIRKON
Aby byly fotografie co nejlepší, musí mít dírka správnou velikost a její okraje nesmějí být roztřepené. Zlepšit kvalitu snímků proto můžete tak, že místo dírky v papíru umístíte do aparátu dírku udělanou v tenkém plíšku. Z plechovky od limonády vystřihněte kousek plíšku, asi 4 x 4 cm. Jemným brusným papírem ho zbavte laku. Plíšek položte na dřevěnou podložku a jehlou o průměru 0,4 mm udělejte doprostřed malou dírku. POZOR, na jehlu musíte zatlačit nějakým tvrdým předmětem, aby vám tupý konec neporanil prst. Vytlačený materiál na spodní straně plíšku odstraňte velmi jemným brusným papírem. Znovu opatrně vložte jehlu do dírky a mírným tlakem a otáčením mezi prsty dírku zakulaťte. Dírka musí mít průměr 0,4 mm, zkontrolovat to můžete pomocí lupy a pravítka. Do papírového dílu 1 vyřízněte v místě, kde má být dírka (označeno tečkou), kruhový otvor o průměru přibližně 7 mm. Plíšek s dírkou zmenšete na čtverec o straně 2 cm a pečlivě ho černou lepenkou přilepte ze spodní strany na díl 1 tak, aby dírka byla uprostřed kruhového otvoru. Lepenkou musíte přelepit všechny čtyři strany čtverce a spoj musí dobře držet, aby světlo nepronikalo mezi papírem a plíškem. Celý tento krok musíte samozřejmě udělat již při stavbě Dirkonu, po jeho dokončení už to není možné.