Římané v Británii: Komiks a skutečnost

V ábičkovském komiksu Mlžný ostrov zbarvený do ruda sledujeme šestici elitních bojovníků vyslaných jako předvoj římské invaze do Británie. A také jejich protivníky – keltské druidy. Jak to bylo ve skutečnosti?

 

Příběh komiksu Mlžný ostrov zbarvený do ruda je samozřejmě fikce. Žádná tajná skupinka římských zabijáků doprovázených válečnou hyenou, která měla za úkol předem "vyčistit" Britské ostrovy a usnadnit invazi římských legií, s největší pravděpodobností neexistovala. Zápletka však vychází z historických skutečností: Římané do Británie vpadli, velkou část jí dobyli a učinili z ní svou provincii. Součástí Římské říše byla docela dlouho: v letech 43–410. A místním obyvatelům se to moc nelíbilo.

Caesarova myšlenka

Poprvé si nad možností dobýt Britské ostrovy pouvažoval Julius Caesar. Se svými vojáky dokonce dvakrát doplul až k jejím břehům. Na invazi však nedošlo: Caesara příliš zaměstnávalo politikaření v Galii a povětrnostní podmínky jí také moc nenahrávaly. Caesarovy plány ale oprášil císař Claudius – vzdělaný a inteligentní, ale kvůli svým fyzickým nedostatkům podceňovaný muž. Dobytí pro Římany poněkud exotického ostrova se mu zdálo jako ideální způsob, jak si upevnit mocenské postavení.

Osudový rok

V roce 43 Claudius vyslal do Británie čtyři legie vojáků pod velením významného římského senátora Aula Plautia. Proti němu stála vojska domácích keltských kmenů. Ve střetu, k němuž došlo nedaleko dnešního Rochesteru, byli Keltové poraženi a zatlačeni za řeku Temži. Plautius v ten okamžik zastavil postup a vyzval císaře, aby se připojil k závěrečným bojům. Společně si pak podrobili velkou část země. Přeživší keltský vůdce Caratacus se přesunul, aby se pokusil vetřelce odrazit na západě ostrova. Vzdoroval dlouho, ale nakonec byl v roce 51 poražen a po zradě jedné z keltských královen předán Římanům.

Ztracená hranice: Konec Říše římské a začátek věku barbarů

Období vzdoru

Odpor vůči římským dobyvatelům však neskončil. V letech 60–61 soustřeďoval místodržitel Británie Gaius Suetonius Paulinus své síly na severu Walesu, aby mohl potlačit povstání druidů z ostrova Mona. A v jihovýchodní Anglii mu mezitím vypukla vzpoura. Vedla ji Boudicca, vdova po náčelníkovi keltského kmene Icenů. Poháněla ji touha po pomstě – Římané neuznávali dědičné právo žen a po smrti manžela jí byl veškerý majetek zkonfiskován. Nemluvě o dalších zločinech, jichž se během dobývání dopouštěli. Boudicca se v čele odporu dostala opravdu blízko k vytlačení vetřelců. Nakonec byla ale poražena. Pravděpodobně vlastní rukou se pak otrávila a zemřela.

Rozdělená země

Přestože byli Římané úspěšnými dobyvateli, ovládnout celé území Británie se jim nepodařilo. Nepřístupné zůstávalo zejména území ležící severně od Hadriánova valu – obranného opevnění, jehož stavba započala v roce 122 za vlády císaře Hadriána. Val se rozprostíral od řeky Tyne ústící do Severního moře až na východ k Irskému moři. Ostrov rozpůlil na dvě poloviny – jižní, kolonizovanou a civilizovanou, a severní, z římského pohledu barbarskou a divokou. Hadriánův nástupce Antonius Pius nechal přistavět ještě vlastní zeď, pouze o 160 kilometrů severněji. Severní hranice římské provincie se však v důsledku bojů neustále posouvala.

Konec Římanů v Británii

Vzpurná provincie se nakonec dočkala. Římská říše byla zaměstnána svými vnitřními rozepřemi. A když se na přelomu 4. a 5. století vystupňovaly útoky barbarských kmenů na Británii, nechali ji svému osudu. V dopisu s odpovědí na žádost o pomoc císař Honorius údajně napsal: "Bojujte statečně a braňte své životy. Teď jste v tom sami." Římské jednotky se postupně stáhly a území bývalé provincie si mezi sebe rozdělili místní vládcové.


Romanizace

Ačkoli Římané z Británie zmizeli, jejich vliv byl nesmazatelný. Keltové postupně přijímali římskou kulturu, instituce a technologie. Římané stavěli nové cesty, přinesli sem koncept soužití ve velkých městech a latinu brzy po invazi ovládala i část místních. Ačkoli byli druidové císařem Claudiem postaveni mimo zákon, domorodému obyvatelstvu bylo povoleno uctívat keltská božstva. Mírný přístup se Římanům vyplatil: Postupem času keltští bohové splynuli se svými římskými protějšky.


Keltové

Nejstarší zmínky o Keltech jsou zhruba 2 500 let staré. Nebyli nikdy sjednoceni do jednoho národa, místo toho žili v menších kmenech rozdrobených po celé Evropě včetně dnešního Česka. Předcházela je pověst nelítostných bojovníků, kterým radili tajemní druidové. V rámci svých kmenů zastávali mnoho rolí – byli zároveň filosofy, učiteli, soudci i nositeli kmenových vědomostí o přírodním světě. Také představovali duchovní spojení mezi lidmi a bohy. Vše, co o nich víme, jsou informace z druhé ruky – druidové totiž preferovali ústní učení před psaním textů. Není přesně známo, kdy učení druidů vzniklo. Nejstarší psané zmínky jej datují zhruba 2 400 let do minulosti, ale je jasné, že druidové existovali ještě dřív. Jejich učení přežívalo dalších 1 200 let a postupně bylo nahrazeno křesťanstvím.


Časová osa

Římané, Keltové a británie

55 př. n. l. – první vpád do Británie pod velením Julia Caesara (vládl 49–44 př. n. l.)

43 n. l. – invaze do Británie na rozkaz císaře Claudia (vládl 41–54 n. l.)

51 n. l. – Caratacova porážka

60 n. l. – vzpoura druidů na ostrově Mona

61 n. l. – povstání vedené Boudiccou

117 n. l. – největší územní rozsah Římské říše (za vlády Trajana a jeho nástupce Hadriána)

122 n. l. – zahájení výstavby Hadriánova valu (dokončen 128 n. l.)

142 n. l. – zahájení výstavby Antoniova valu (dokončen 144 n. l.)

410 n. l. – konec římské nadvlády v Británii

476 n. l. – zánik západořímské říše

 

Objevy u Pálavy: Římané na Moravě

Mjölnir: Komu patří bájné kladivo?

Všemocní a šílení: 5 nejhorších římských císařů

Příběh komiksu Prokletí: Jak se rozkrývá historické tajemství

Klíčová slova

historie, Řím, Velká Británie, invaze, Římané, Keltové, Mlžný ostrov zbarvený do rudaFacebook komentáře