Odhalit, co všechno netopýři dokážou, není vůbec snadné: Jsou malí, na rozdíl od zvídavých vědců dovedou létat, a ještě ke všemu žijí skrytým nočním životem. Biologové proto poznávají jejich život jen zvolna a často jim v tom pomáhají netopýři žijící alespoň po určitou dobu v zajetí.
Co umíš, předej dál
Právě takoví se podíleli na novém objevu z konce loňského roku. Tým vědců z univerzity v americkém Marylandu dokázal, že netopýři mají schopnost vzájemně se učit a předávat své zkušenosti mladým jedincům ve skupině. To je u mnoha společenských zvířat běžné, ale u netopýrů to bylo pozorováno vůbec poprvé.
Červi pod stropem
Vědci krmili v uzavřené místnosti skupinu netopýrů hnědých (Eptesicus fuscus – nejběžnější severoamerický druh) moučnými červy zavěšenými na niti u stropu. Zpočátku nechali v místnosti létat dospělé jedince, kteří se postupně naučili hledat pomocí svého sonaru potravu zavěšenou pokaždé na jiném místě. Pak přišli na řadu mladí nezkušení jedinci. Polovinu z nich vědci vypustili k netopýrům, kteří už uměli červy lovit, druhá polovina mláďat létala s dospělými netopýry, kteří však s touto neobvyklou kořistí nepřišli do styku a hledat ji neuměli.
Učitelé a žáci
Výsledek pokusu byl překvapující. Skupina netopýrů, která létala se zkušenými druhy, se naučila lovit moučné červy pod stropem velmi rychle. Zato jedinci, kteří létali v místnosti s neproškolenými netopýry, měli s hledáním potravy problémy a červa ulovit nedokázali. Z filmových záznamů pokusu bylo jasně patrné, že úspěšná polovina mladých netopýrů se naučila lovit moučné červy od svých starších druhů. Ti totiž pokaždé, když sonarem zaměřili červa, vydali zvláštní zvuk oznamující, že našli potravu. Mladý netopýr na tento signál okamžitě zareagoval a přiletěl ke svému „učiteli“. Posloucháním sonaru zkušenějších jedinců se tak naučil používat k hledání červů i ten svůj.
Supernetopýr
Lovecká školka ale není jediná věc, kterou nás netopýři v loňském roce překvapili. Jsou to úplně první savci, u kterých vědci objevili tzv. superrychlé svaly (dosud je znali jen u ryb, plazů a ptáků). Superrychlé svaly jsou schopné smršťovat se až 100x rychleji než např. svaly ruky. K pokusům si vědci tentokrát „přizvali“ běžný evropský druh – netopýra vodního (Myotis daubentoni).Také ho nechali létat v uzavřeném prostoru a lovit na niti zavěšené moučné červy a přitom speciálním zařízením nahrávali jeho ultrazvukové signály. Když se netopýr blížil ke kořisti, vyrážel je stále rychleji, až dosáhl rychlosti 160 zvolání za vteřinu.
To znamená, že musí být schopen stejnou rychlostí smršťovat svaly produkující zvuk. A právě takové vědci na konci loňského roku objevili v hrtanu netopýra vodního. Je docela možné, že když před 50 miliony lety ovládli netopýři vzdušný prostor, samotná echolokace jim k lovu hmyzu nestačila a teprve v kombinaci se superrychlými svaly se z netopýrů stala tak úspěšná skupina živočichů.
