Příběhy vyhynulých zvířat: Alka velká

Příběhy vyhynulých zvířat: Alka velká
Sdílej
 
To, že na jižním pólu žijí tučňáci, ví asi každý, ale i na severu žil nelétavý pták, který jako by tučňákům z oka vypadl. Jmenoval se alka velká.

 

Alka velká (Pinguinus impennis) nebyla s tučňáky kupodivu nějak spřízněna. Podobala se jim proto, že žila podobným způsobem života. To už více byla – jak dokazují genové analýzy – příbuzná rackům.

Alku pro její chutné maso lovili už neandrtálci. Svědčí o tom okousané kosti v jejich jeskyních. Tito ptáci byli neobyčejně zranitelní. Na souši se pohybovali pomalu.

Navíc z lidí neměli vrozený strach a vzhledem ke své neohrabanosti byli snadnou kořistí. Člověk nebyl jejich jediným nepřítelem, vyplenit kolonii alek „dovedli“ i lední medvědi.

Hledání bezpečného hnízdiště

Alky proto neměly mnoho bezpečných hnízdišť. Potřebovaly totiž odlehlý ostrov, kolem něhož bylo volné moře (aby se k nim nedostali po ledě medvědi a lišky). Zároveň musel mít natolik přístupný břeh, aby na něj alky dokázaly vyskočit. Takových ostrovů v severním Atlantiku bylo několik desítek. Jenže když do oblasti přišli lidé, tato ochrana nestačila.

Lidé je lovili kvůli masu, vejcím a kvalitnímu peří. Námořníci je používali i jako návnady při rybaření. Vejce alky byla oblíbená pro velký žloutek. Tím se vytvářel na tyto ptáky tlak, kterému nedokázali odolat. Navíc námořníci na ostrovy, kde hnízdili, zavlekli krysy. Ke konci 18. století už byly alky velké docela vzácné.

Zbytečný konec

Nakonec posledních několik desítek párů přežívalo na ostrůvku Geirfuglasker nedaleko Islandu. Jednalo se o nepřístupné skalisko, k němuž se nedalo bezpečně přirazit lodí. V roce 1830 ale u této „Alčí skály“ vznikla sopečná erupce a ptáci se museli odstěhovat.

Poslední kolonie se přesídlila na nedaleký ostrov Eldey. Ten byl však pro lodi z jedné strany přístupný, a tak za několik let – když lidé objevili, kde se alky skrývají – tyto ptáky vyhubili.

3. července 1844 zde lovci utloukli poslední hnízdící pár a rozšlápli poslední alčí vejce. Unikátní pták vyhynul.

Zničila je jejich vzácnost

Alky zahubila je nenasytnost námořníků. Poslední ránu jim však uštědřili sběratelé vajec pro světová muzea. Začátkem 19. století se totiž alčí vejce stala ceněnými exponáty přírodovědeckých sbírek. Čím vzácnější byla, tím vyšší cenu za ně sběratelé nabízeli a tím odhodlaněji za nimi lovci vyráželi.

Po těchto krásných ptácích nakonec do dneška zůstalo 75 vajec, 24 koster a 81 vycpaných kůží. Dospělou alku a jedno odrostlé – ještě ne zcela vybarvené – mládě, které je světovou vzácností, vlastní i pražské Národní muzeum.

 

Příběhy vyhynulých zvířat: Zebra kvaga

Příběhy vyhynulých zvířat: Zebra kvaga

Příběhy vyhynulých zvířat: Vakovlk tasmánský

Příběhy vyhynulých zvířat: Vakovlk tasmánský

Příběhy vyhynulých zvířat: Dodo mauricijský

Příběhy vyhynulých zvířat: Dodo mauricijský

Stanislav Drahný

Klíčová slova:
alka, velka, pribeh, vyhynule, zvire
 

Články odjinud