Zemědělská výroba přesunula od malorolníků chovajících jednu kravku či kozu, prase a pár slepiček do velkochovů a lidé s těmito zvířaty ztratili kontakt. Naštěstí ne tak úplně – mnoho chovatelů si tato zvířata začalo pořizovat jen tak pro radost. Malochov hospodářských zvířat se tak pozvolna přesunul do zahrad a zahrádek, mnohdy dokonce i přímo do bytů.
A to vyžadovalo trošku jiné rozměry – kůň už nemusí být mohutný a silný, aby utáhl pluh, prase nemusí poskytnout zásobu masa a sádla na celou zimu... Právě naopak, čím menší, tím roztomilejší a vhodnější na zahradu či do bytu. A stejně jako chovatelé psů, koček či kanárků pořádají i chovatelé hospodářských minizvířat různé soutěže a přehlídky.
Nejpopulárnější jsou různé koňské soutěže a závody. V nich koně samozřejmě nenesou jezdce, ten musí podobně jako psovod vedle psa běžet vedle svého svěřence a jen ho pobízet a motivovat.
Minikoně lze vycvičit i tak, že předvádí různé cviky i zcela samostatně.
Někdy dochází na přehlídce minikoní i k docela zábavným situacím. Hříbata jsou zkrátka hravá...
Ouessantská ovečka je jen o málo větší než kočka. Ta se s ní proto klidně skamarádí a poslouží jí jako měkké křesílko nebo dopravní prostředek.
Naprostou jedničkou mezi hospodářskými minizvířaty je ale bezpochyby prasátko, je roztomilé a mimořádně inteligentní a zvědavé a naučí se prakticky všechno, co pes.
Minioslík je jedním z posledních „zmenšenin“, s jeho chovem se v Evropě teprve začíná. Ale kdo měl možnost seznámit se s jeho roztomilými mláďaty, neodolá a začne o jeho chovu také uvažovat. Zatím jsou jako rarita nejčastěji k vidění hlavně v zoologických zahradách.
