Čupakabra byla poprvé spatřena v roce 1995 v Portoriku, kde údajně zabila osm ovcí a vysála jim krev. Další zprávy o tajemném zabijáku domácích zvířat následovaly z Mexika, Texasu a mnoha dalších států. Naposledy viděla čupakabru rodina texaských farmářů letos v dubnu. A nejen to – poprvé byl záhadný živočich chycen živý, po několik dní chován v kleci a dokonce nafilmován.
Upír se šupinami
Obávaná čupakabra je podle vyprávění „očitých svědků“ zvíře s mohutnými tesáky, které chodí po zadních končetinách, na hřbetě se mu táhne hřeben ostnů a je kryté šupinami. Podle některých tvrzení má dokonce jakási netopýří křídla, dlouhý rozeklaný jazyk a odporně páchne. Všechny zprávy se ale shodují v jednom: zabíjí dobytek, hlavně kozy (podle nich dostala jméno, cabra je španělsky koza, chupar znamená vysávat), případně ovce nebo drůbež. Svým obětem vysává krev a zanechává na nich jediné viditelné zranění – dva nebo tři okrouhlé vpichy na hrudi.
Vzácný tvor
Živou čupakabru až do letošního dubna nikdo neviděl zblízka, jen občas byl nalezen mrtvý jedinec. Takové zvíře ale obvykle zmizelo dřív, než se k němu dostali vědci. Buď ho zlikvidovali farmáři, nebo ho odnesli mrchožraví ptáci. Vědci tak byli odkázáni jen na popis a nejasné fotografie. Žádné z těchto zvířat však neodpovídalo výše uvedenému popisu čupakabry. Spíš připomínalo psovitou šelmu a jediné, co na něm bylo zvláštní, byla úplně holá kůže. Navíc vědci potvrdili, že živočich má zuby šelmy, které mu spolu s tvarem tlamy zcela znemožňují sání krve oběti.
Nevyřešená hádanka
Teorií, o jaké zvíře jde, vzniklo hned několik. Možnost, že je to nemocný nebo zdegenerovaný vlk, padla. V oblastech, kde se podobně vypadající zvířata objevila, totiž žádní vlci nežijí. Nejpravděpodobnější se tak jevila možnost, že jde o kojota nebo lišku – tomu by i odpovídala velikost zvířete. Další teorie mluvila o křížencích kojota s domácím psem a nechyběla ani domněnka, že jde o starobylé psí plemeno mexického naháče. Ten se ostatně tvorům považovaným za čupakabru podobá ze všech jmenovaných zvířat nejvíc.
Hlava z mrazáku promluvila
Teprve v roce 2006 se vědcům dostal do rukou první dobře uchovaný vzorek. Zasloužila se o to texaská farmářka, která uložila hlavu autem sražené čupakabry do mrazáku. Vědci tak poprvé mohli prozkoumat její DNA. A bylo po záhadě: Šlo o kojota trpícího prašivinou. Všechno ostatní do sebe logicky zapadlo – ve zvířeti bez srsti lze jen obtížně rozeznat nějaký byť i známý druh. Je oslabené nemocí, takže není schopno lovit divoká zvířata. Aby se uživilo, hledá snadno dostupnou kořist a tou jsou domácí zvířata. Drápy na holých končetinách vypadají delší než u zdravého zvířete. A nápadné dlouhé zuby či další tvarové odlišnosti mohou být také výsledkem nemoci zvířete.
Záhada pokračuje
Zvíře ulovené letos v Texasu ale není žádný kojot. V kleci se živilo masem z kočičích konzerv a potravu si přidržovalo obratnýma „rukama“ s dlouhými prsty, které se ani trochu nepodobaly tlapám psovitých šelem. Že by tentokrát šlo o opravdovou čupakabru a úplně nový druh savce? Protože se zdálo, že trpí, majitelé ho po několika dnech milosrdně uspali. Vědci dosud zvíře ke zkoumání nedostali, takže jen odhadují, že by v tomto případě mohlo jít o nemocného mývala. Na definitivní vyřešení záhady „vysavače koz“ si tak musíme ještě chvíli počkat.
