Papírožroutky: Pišťuchy se oteplování nebojí

Papírožroutky: Pišťuchy se oteplování nebojí
Sdílej
 
Roztomilé zvířátko připomínající morče by se uživilo snad i starým papírem. A ještě by po něm možná nezdravě tloustlo.

 

 

Teplomilné druhy živočichů zvolna posouvají hranice svého výskytu na sever nebo do vyšších poloh. I to je jedním z projevů globálního oteplování. Vědci se proto už dlouho obávají, že mnoho druhů z nejchladnějších oblastí vyhyne. Už se nebudou mít kam přestěhovat. Malá severoamerická pišťucha jim teď ukázala, že se zázraky dějí. A že si zvířata možná najdou způsob, jak oteplování přežít.

Zajíc bez uší

Přes svůj „hlodavčí“ vzhled nemá sotva dvaceticentimetrové zvíře s morčaty nic společného, patří do příbuzenstva zajíců a králíků. Necelých třicet druhů pišťuch (r. Ochotona) obývá chladné horské oblasti Evropy, Asie a Severní Ameriky. Prakticky všechny žijí nad hranicí lesa, v chudých kamenitých sutích a vysokohorských stepích. V horách žije i nejznámější severoamerický druh – pišťucha pika (Ochotona princeps).

Teplo je zabíjí

Pika je chladnému horskému prostředí dokonale přizpůsobená. Její tělíčko má tvar téměř dokonalé koule, to znamená, že má ten nejmenší možný povrch těla. K omezení tepelných ztrát slouží i malá ouška a hustá jemná srst. Kromě toho je schopna z přijaté potravy získávat obrovské množství energie, kterou přetváří v tělesné teplo. Toto přizpůsobení jde tak daleko, že ji dva dny strávené v teplotách nad 25 oC zahubí.

Hlavní menu mech

Objev populace pik v kaňonu řeky Kolumbie byl proto pro vědce překvapením. Kaňon leží téměř na úrovni moře a teploty v něm by teoreticky měly být pro piky smrtelné. Jenže nejsou. Aby vědci tuto záhadu rozlouskli, začali je dlouhodobě sledovat. Hlavně si všímali toho, čím se vlastně zdejší piky živí. Ukázalo se, že až 60 % jejich potravy tvoří mech. Ten sice v době nouze požírá víc druhů zvířat, ale nikdy to není hlavní složka jejich potravy. Je totiž mimořádně nevýživný – tvoří ho z 80 % čistá celulóza, živit se mechem je tedy skoro stejné, jako kdybyste jedli papír.

Seno na zimu

Piky v zimě nespí, jsou aktivní i pod sněhem. Aby přežily dlouhou horskou zimu, dělají si během krátkého léta zásoby sena a dalších usušených rostlin. Mají se tedy v létě co ohánět a vydávají spoustu přebytečné energie. Piky z nízko položených oblastí se takto namáhat nemusejí, zima je krátká a mech roste celoročně. Ale i když mají mnohem menší spotřebu energie, mech je i pro ně v podstatě nestravitelný, sám o sobě by jim proto k životu nestačil. Získávat z něj potřebné živiny pomáhá pikám vlastnost typická pro většinu zajícovců: Požírají svůj vlastní trus.

Výživné bobky

Piky (ale i ostatní pišťuchy nebo králíci) vytvářejí dva typy trusu. Nejprve vyloučí nedokonale strávenou vlákninu v podobě měkkých bobků. Ty okamžitě, doslova ještě za tepla, sežerou. Není to ale nějaká úchylka, bobky obsahují kromě natrávené vlákniny i značné množství střevních bakterií, které na rozdíl od pik dovedou mech rozkládat. Díky obsahu bakterií jsou tak tyto bobky až šestkrát výživnější než samotný mech. Teprve tvrdé bobky vzniklé po strávení těch měkkých jsou skutečným odpadem.

Život je změna

Neobvyklé potravní přizpůsobení pik z teplých oblastí sice nemusí podle vědců znamenat přizpůsobení vyšším teplotám (i když nevýživná strava znamená i méně vznikající energie), rozhodně však vypovídá o jejich přizpůsobivosti změněným životním podmínkám. A právě ta by jim i dalším chladnomilným živočichům mohla pomoci přežít obávané globální oteplování.     

 

 

Soukromý život zlatých lvíčků

Soukromý život zlatých lvíčků

Chyba jako velbloud: Nejstarší kosti jsou mnohem mladší

Chyba jako velbloud: Nejstarší kosti jsou mnohem mladší

Kde se vzala kočka: Záhada cesty k lidem

Kde se vzala kočka: Záhada cesty k lidem

Klíčová slova:
zvire, pistucha
 

Články odjinud

Hry