Kočky žijí ve společenství lidí již několik tisíc let. Nejstarší doklad o tomto soužití pochází z Kypru. Tady byly v jedné vesnici nalezeny 9500 let staré pozůstatky kočky pohřbené v blízkosti lidského hrobu. Jejich podrobnější průzkum prokázal, že šlo stále ještě o divokou, nikoliv domácí kočku. Skutečnost, že byla pohřbena s určitými poctami a obložena vyřezávaným mušlemi, ale svědčí o tom, že to nebyla jen tak obyčejná kočka a že si jí lidé vážili.
Chybějící mezičlánek
Nejstaršími doklady o prvních skutečných domácích kočkách jsou 4000 let staré egyptské nálezy a malby. Ale jakou cestou se ubíral vývoj od ochočené divoké kočky z Kypru k domácím kočkám v Egyptě, zůstává vědcům skryto. Dosud se mohli pouze domnívat, že kočky k lidem lákaly odpadky a hlodavci, kteří se stahovali k zemědělským sídlům za zásobami obilnin. Nejnovější nález 5300 let starých kočičích kostí v jedné čínské vesnici tuto mezeru ve vědomostech alespoň částečně zaplnil. A hlavně – potvrdil předpoklady vědců o příčinách, které přivedly kočky k lidem.
Jak ochránit úrodu
Nalezené kosti patřily nejméně dvěma kočkám. Jejich rozborem a srovnáním s dalšími nálezy v oblasti získali vědci docela přesnou představu o vzájemném vztahu koček a lidí. Zdejší lidé byli zemědělci, kteří pěstovali především proso. A protože mezi nálezy nechyběly pozůstatky velkých nádob, v nichž úrodu uchovávali, bylo zřejmé, že ji potřebovali chránit před škůdci. Nory vyhloubené v zásobních jamách pak prozradily, že těmito škůdci byli drobní hlodavci. Kočky tedy byly nepochybně vítanými pomocníky v boji proti nim.
Prosožravé šelmy
Obě kočky byly menší, než bývají kočky divoké, jejich velikost odpovídala spíš domácím kočkám. Podrobné analýzy kostí o nich prozradily další zajímavé informace. Obě měly v potravě velký podíl prosa, jímž se živili hlodavci. U jedné z nich však bylo jeho zastoupení v potravě mimořádně vysoké. To bylo zcela neočekávané, protože kočky jsou výluční masožravci. Podle vědců je to důkaz, že se tahle číča živila i zbytky lidské potravy nebo že ji lidé přímo krmili. Opotřebování zubů druhé kočky zase prozradilo, že se dožila neobvykle vysokého věku, jakého se divoce žijící kočky nedožívají. To opět dokazuje, že se o ni lidé starali.
