Div(n)okola z Josefova: Aleš Černý staví šílené stroje z vraků bicyklů v kasematách pevnosti

Div(n)okola z Josefova: Aleš Černý staví šílené stroje z vraků bicyklů v kasematách pevnosti
Sdílej
 
Poznejte svět Aleše Černého, který v josefovských kasematách mění rezavý šrot v umělecká díla. Jeho divnokola brázdí festivaly jako Brutal Assault nebo Maker Faire a dokazují, že upcyklace starých kol může být neuvěřitelná zábava.

Aleš Černý staví šlapací stroje na hranici funkčnosti, umění a čisté legrace. Říká jim divokola nebo také divnokola a obráží s nimi různé festivaly včetně Maker Faire, na nichž sklízí smích i obdiv. A přesně o to mu jde, protože peníze jsou to poslední, co by se na tomhle podniku dalo sklidit. Pro Aleše ale peníze nejsou důležité. Není z těch, kteří tuhle větu jenom říkají, on takhle prostě žije.

Cesta do pevnosti Josefov

Je polovina dubna a já s Pavlem Dobrovským vyrážíme autem z Prahy do pevnosti Josefov v Jaroměři. Aleš hlásí do telefonu, že se cestou tam s námi sveze. Sotva za sebou zabouchne dveře auta, začíná vyprávět. Hned je nám jasné, že patří k lidem, pro něž mluvit je stejně důležité jako dýchat.

Vypráví, jak stavěl speciální nástavby pro náklaďáky, jak mu sebrali řidičák a místo auta si pořídil kolo, pak druhé kolo a pak na festivalu Brutal Assault vyměnil litinový věšák za tucet ojetých bicyklů a zahájil tím nejpodivuhodnější logistický experiment tuzemských hudebních festivalů. S Pavlem jenom sedíme, smějeme se a žasneme. Aleš je svérázný, ale rozhodně chytrý a příjemný společník.

Tajemné kasematy plné vraků

Aleš Černý vyrábí unikátní divnokola přímo před branami dílny v pevnosti Josefov. •  Pavel Dobrovský, archiv Aleše Černého

V Josefově máme dvě zastávky. Ta první je před hradbami a jedná se o Alešovu dílnu, kde divnokola přicházejí na svět. Protáhlá armádní budova z konce 18. století zírá do vybetonovaného dvora dlouhou řadou vrat a před několika z nich se válí hromada rezavých bicyklů.

Aleš se mezi vraky proplete a otevře vrata svého království. Ocitáme se v klenutém průjezdu, který mizí v hluboké kasematě. Ne úplně podzemní, spíš zahloubené do tělesa valu pevnosti, které navazuje na zadní stěnu budovy. Za každými vraty se skrývá jedna taková kasemata.

Mají cihlovou klenbu a vládne tu vlhkost a chlad, který leze do kostí i v létě. A v té vlhkosti jsou další bicykly. Stovky jízdních kol v celku i na součástky. Rámy, ráfky bez plášťů, řídítka, sedadla, řetězy, nosiče… Kovový šrot připomíná změť čínských znaků, které přečte snad jenom Aleš.

Cyklokalypsa a Kola pro Afriku

Redaktor Pavel na tříkolce inspirované létajícím kolem Jana Tleskače. Při šlapání se vzadu s rachotem roztáčí vrtule, což z tohoto divnokola dělá hvězdu každého festivalu. •  Pavel Dobrovský, archiv Aleše Černého

„Lidi z okolí mi vozí stará kola, protože už dobře vědí, co dělám,“ vysvětluje Aleš a ukazuje na hromadu, která vypadá jako záložní sklad na zombí cyklokalypsu. Část kol se po základním servisu vrátí do oběhu jako pojízdná a funkční. Část končí třeba v projektu Kola pro Afriku, který vozí opravené bicykly robustnější konstrukce pro chudé obyvatele afrických zemí. A další část si Aleš nechá a přetvoří k nepoznání.

Řeže rozbruskou i hořákem, svařuje, zkracuje, přidává, kombinuje rám od horského kola s vidlicí od staré dámy a řídítky, která vypadají jako od závodního leháče. A výsledek? Něco, co byste na silnici nenašli, i kdybyste hledali celý den.

Umělecká komunita na Bastionu IV

Druhá zastávka je uvnitř pevnosti. Přejíždíme přes Labe a Metuji, projíždíme bránou, kolem kostela a dostáváme se k Bastionu IV, kde sídlí umělecká galerie. Vcházíme na otevřený dvůr, jehož okolní budovy nesou stopy čerstvé rekonstrukce. Ve stavbách zapuštěných do pevnostního valu jsou nově zbudované ateliéry. Prý tu působí až čtyřicet umělců, z toho zhruba dvanáct stálých.

Malíři a sochaři, kteří by v Praze za nájem platili mnohonásobek, ale tady mají malý ráj. A pak je spatříme. Na zdi bastionu sedí páv, druhý kráčí s noblesou přes dvůr, další hřadují ve větvích velkého stromu. Celkem jich tu žije dvacet osm a létají tu kolem volně jako holubi. Pohádkový výjev, který jsme tu rozhodně nečekali.

Cyklistická flotila pro Brutal Assault

Upcyklovaná kola vznikají kombinací starého šrotu a čisté fantazie. •  Pavel Dobrovský, archiv Aleše Černého

Tady má Aleš další základnu. Dvůr slouží také jako zázemí hudebního festivalu Brutal Assault. Aleš pro něj zajišťuje to, co by žádná festivalová logistika nevymyslela – flotilu zhruba dvou set kol, která rozváží vodu, zásoby do kempů a jezdí na nich většina lidí z organizačního týmu. Praktický systém, který vznikl z prostého pozorování.

„Všiml jsem si, že se lidé po areálu pohybují strašně neefektivně. Všichni upocení, chodili pěšky nebo jezdili na čtyřkolkách,“ vysvětluje Aleš. „Tak jsem přivezl první kola. Dnes už organizátoři festivalu mají svá kola rezervovaná nastálo.“

Upcyklace laciného šrotu

Ale i divnokola se prohánějí festivalem. Taková, která můžeme nazývat koly jen s přivřením obou očí. Stroje, u nichž se člověk musí ptát, jestli fakt jezdí. A většinou jezdí! Někdy ovšem slouží jen jako výtvarný objekt, poutač nebo rekvizita. Divadlo Cirk La Putyka si od Aleše objednalo několik kusů přímo pro představení. Kola se stala pevnou součástí scénografie.

Jeden z nejnovějších projektů Aleše Černého – vícemístné hasičské šlapadlo s teleskopickým sedadlem pro velitele. Podobné kousky jsou k vidění na akcích jako Maker Faire. •  Pavel Dobrovský, archiv Aleše Černého

„Nejradši pracuju se starými obyčejnými horskými koly, ideálně s těžšími kusy,“ vysvětluje Aleš. „Jsou to laciná kola z devadesátých let, kterých tady byly mraky a zároveň to byly stroje pro jízdu velmi nepraktické. Ale pro moji tvorbu jsou ideální. Trubky z obyčejného železa mají silnější stěnu, takže se dobře svařují.“

Josefovská komunita a životní styl

Proč zrovna Josefov? Aleš odpovídá, že atmosféra pevnosti ho okouzlila historií i přesnými vojenskými stavbami. A životní náklady jsou tu v porovnání s velkým městem minimální. Tady může provozovat dílnu a přijímat studenty ze střední řemeslné školy v Jaroměři, kteří k němu chodí ve volném čase a učí se základy ruční práce. Je tu zapojený do komunity způsobem, jaký velké město neumožňuje.

„V Josefově funguje třeba sociální podnik Dobrota, který zaměstnává znevýhodněné kuchařky. Od nich mám obědy a já jim na oplátku pomáhám.“ Aleš však bydlí v Praze a další dílnu má právě tam, na ostrově Štvanice. Většinu svých děl a workshopů pro zájemce o práci s kovem ale dělá právě v Josefově.

Když se loučíme, pávi důstojně procházejí přes dvůr a Aleš mizí v hloubi kasematy, kde na něj čeká další hromada vraků jízdních kol k upcyklaci. Každý z nich má potenciál stát se čímkoliv. Záleží jen na tom, co v nich vidí tenhle svérázný chlapík se svářečkou.

Kde můžete vidět div(n)okola Aleše Černého?

Kde to jezdí? •  Pavel Dobrovský, archiv Aleše Černého

Brutal Assault:

Festival Brutal Assault se koná v areálu josefovské pevnosti už od roku 1996. Dnes patří k největším a k nejlépe hodnoceným metalovým festivalům v Evropě. V rekordním ročníku 2019 jej navštívilo 23 000 lidí. Letos se bude konat 5. až 8. srpna a vystoupí tu 150 kapel z celého světa.

Maker Faire Prague:

Festivaly Maker Faire po celé republice obráží Aleš Černý už od prvního ročníku v roce 2018. Je to stejné jako s časopisem ABC. Jsme totiž s festivalem od samého počátku. Letos bude pražský Maker Faire o víkendu 9. a 10. května opět na holešovickém Výstavišti. Najdete tam samozřejmě Divokola i stánek ABC. Více o festivalu v Praze a v dalších městech najdete na webu makerfaire.cz.

KolemFest:

Ve dnech 8. a 9. května 2026 se v Josefově koná unikátní festival KolemFest. Převážně hudební festival je doplněný workshopy výroby divnokol, výstavou, přednáškami, bike swapem a spanilými jízdami. Kromě Aleše Černého tu uvidíte v akci i další umělce, kteří tvoří díla z vraků bicyklů.

LEGO obrazy z 3D tiskárny: Jak maker využívá umělou inteligenci?

LEGO obrazy z 3D tiskárny: Jak maker využívá umělou inteligenci?

Naprostá DIY šílenost, co funguje: Motorka, která jezdí do všech stran

Naprostá DIY šílenost, co funguje: Motorka, která jezdí do všech stran

V šestnácti si postavil první vlastní dům: Jak? Levně a rychle!

V šestnácti si postavil první vlastní dům: Jak? Levně a rychle!

Zdeněk Ležák

Zdeněk Ležák

Šéfredaktor
zdenek.lezak@cncenter.cz
Zdeněk je od roku 2010 šéfredaktorem ábíčka, ale v redakci časopisu, která je mu druhým domovem, působí už od konce minulého tisíciletí. Jeho oblíbenými tématy jsou historie, kultura, hračky a technika. Ve volných chvílích píše knížky, čte, sleduje filmy a vyráží na výlety.
 

Články odjinud