Div(n)okola z Josefova: Aleš Černý staví šílené stroje z vraků bicyklů v kasematách pevnosti

Aleš Černý staví šlapací stroje na hranici funkčnosti, umění a čisté legrace. Říká jim divokola nebo také divnokola a obráží s nimi různé festivaly včetně Maker Faire, na nichž sklízí smích i obdiv. A přesně o to mu jde, protože peníze jsou to poslední, co by se na tomhle podniku dalo sklidit. Pro Aleše ale peníze nejsou důležité. Není z těch, kteří tuhle větu jenom říkají, on takhle prostě žije.

Cesta do pevnosti Josefov

Je polovina dubna a já s Pavlem Dobrovským vyrážíme autem z Prahy do pevnosti Josefov v Jaroměři. Aleš hlásí do telefonu, že se cestou tam s námi sveze. Sotva za sebou zabouchne dveře auta, začíná vyprávět. Hned je nám jasné, že patří k lidem, pro něž mluvit je stejně důležité jako dýchat.

Vypráví, jak stavěl speciální nástavby pro náklaďáky, jak mu sebrali řidičák a místo auta si pořídil kolo, pak druhé kolo a pak na festivalu Brutal Assault vyměnil litinový věšák za tucet ojetých bicyklů a zahájil tím nejpodivuhodnější logistický experiment tuzemských hudebních festivalů. S Pavlem jenom sedíme, smějeme se a žasneme. Aleš je svérázný, ale rozhodně chytrý a příjemný společník.

Tajemné kasematy plné vraků

Aleš Černý vyrábí unikátní divnokola přímo před branami dílny v pevnosti Josefov. •  Pavel Dobrovský, archiv Aleše Černého

V Josefově máme dvě zastávky. Ta první je před hradbami a jedná se o Alešovu dílnu, kde divnokola přicházejí na svět. Protáhlá armádní budova z konce 18. století zírá do vybetonovaného dvora dlouhou řadou vrat a před několika z nich se válí hromada rezavých bicyklů.

Aleš se mezi vraky proplete a otevře vrata svého království. Ocitáme se v klenutém průjezdu, který mizí v hluboké kasematě. Ne úplně podzemní, spíš zahloubené do tělesa valu pevnosti, které navazuje na zadní stěnu budovy. Za každými vraty se skrývá jedna taková kasemata.

Mají cihlovou klenbu a vládne tu vlhkost a chlad, který leze do kostí i v létě. A v té vlhkosti jsou další bicykly. Stovky jízdních kol v celku i na součástky. Rámy, ráfky bez plášťů, řídítka, sedadla, řetězy, nosiče… Kovový šrot připomíná změť čínských znaků, které přečte snad jenom Aleš.