Geostacionární dráha je pomyslná kružnice ve výšce 36 000 km nad rovníkem Země. Pokud se po ní pohybuje družice, má stejnou rychlost jako Země a oběhne ji přesně za jeden den. Za stejnou dobu se Země otočí kolem své osy. Pozemskému pozorovateli se tudíž zdá, že družice je zcela nehybná. Geostacionární družice se využívají k telekomunikaci, šíření signálu digitálního vysílání a také získávání dat pro předpovědi počasí a meteorologický výzkum.
Nováček na dráze
Hejno meteorologických geostacionárních družic se nyní rozrostlo o satelit nové generace. GOES-16 provozuje americký Národní úřad pro oceán a atmosféru, je tedy logické, že "visí" právě nad severoamerickým kontinentem. Jeho hlavním úkolem je sledovat počasí na západní polokouli a získávat data pro meteorologické předpovědi. Do vesmíru se GOES-16 vydal 19. listopadu loňského roku a už 15. ledna 2017 dodal první – naprosto úžasné – snímky.
Planetární skener GOES-16
Tím, co dělá z GOES-16 špičku mezi vesmírnými fotografy, je přístroj zvaný ABI (Advanced Baseline Imager). Zemi skenuje v dlouhých na sebe navazujících pásech a snímky pořizuje na celkem 16 kanálech ve viditelné i infračervené oblasti spektra. Dokáže tak zachytit vývoj oblačnosti, sněhový pokryv i stav vegetace nebo množství prachu v ovzduší. Snímky mají čtyřikrát vyšší rozlišení než u starších satelitů GOES. Také rychlost snímkování je až pětkrát vyšší – na celou západní polokouli stačí satelitu pouhá čtvrthodinka.
