Mužům, sledujícím na monitoru záběry přenášené z kamer miniponorky, se zatají dech. Na obrazovce se objevují protáhlé stíny, připomínající trup obrovské lodě. A je tomu vskutku tak! Krátce před jednou hodinou ranní 1. září 1985, spatřili lidé po více než sedmdesáti letech Titanic – nejslavnější loď 20. století.
Unikátní expedice za záhadami slavného vraku byla organizována a třináct let plánována americkým oceánografem Robertem D. Ballardem. Tento odborník na hlubinné potápění během příprav prostudoval všechny dostupné historické materiály. Zároveň musel přesvědčit ke spolupráci desítky lidí, včetně důstojníků amerického vojenského námořnictva.
Ponorka od námořnictva
Ballard totiž nutně potřeboval vyvinout speciální, dálkově kabelem ovládanou ponorku bez lidské posádky, která by se dokázala potopit čtyři kilometry pod hladinu. Až v takové hloubce podle něj mohl ležet vrak Titaniku (je asi 3800 metrů pod hladinou - poznámka redakce). Ponorka zároveň musela mít silné reflektory a kamery, jejichž obraz by byl „živě“ přenášen na řídící loď.
Výsledkem výjimečných expertových schopností i tvrdohlavosti byla hlubinná ponorka Argo, jejíž nákladný vývoj z velké části financovaly americké námořní síly. Zároveň přesvědčil ke spolupráci i zkušené francouzské oceánografy, kteří disponovali další pro Ballardův cíl potřebnou technikou - nově vyvinutým sonarem SAR instalovaným na lodi Le Suroit.
Tajemství souřadnic
Ballard na základě svých výzkumů i předešlých neúspěšných expedic amerického milionáře Jacka Grimma věděl, že udávané souřadnice lokality potopení nejsou přesné. Proto vytyčil jako oblast pátrání po Titaniku lokalitu velkou kolem 150 čtverečných kilometrů.
Na nich měla Le Suroit určit pomocí sonaru nadějná místa mořského dna, kde „sedí“ velký objekt - možný lodní vrak. Tam pak měla být vypuštěna ponorka Argo z americké lodi Knorr.
Úspěšné pátrání
Francouzi s Ballardem začali systematicky prohledávat hlubiny Atlantiku 5. července 1985 pomocí aparatury SAR, ponořené nad mořské dno. O necelý měsíc později však musela Le Suroit misi ukončit. Přestože „pročesala“ 70 procent Ballardem určeného prostoru, vrak Titaniku nenašla a musela odplout.
Ale díky tomuto hledání již badatelé tušili, kde mají hledat. Přestože Argo měla na hledání vraku pouhých 12 dní, štěstí nakonec Ballardovy přálo. Díky němu známe nejenom přesnou polohu Titaniku, ale také další zajímavé skutečnosti. Vědec se totiž o rok později vrátil s vylepšenou technikou a měl více času na průzkum.
Rozlomený na dvě části
Před Ballardovými expedicemi se předpokládalo, že náraz Titaniku na ledovec (který ho zřejmě poslal ke dnu), způsobil na jeho pravoboku širokou trhlinu v délce kolem sta metrů. Jenže výzkum ukázal, že trup lodi je pouze výrazně pokroucený s menšími dírami, a dlouhá trhlina se nekoná.
Další skutečnost byla ještě překvapivější. Ukázalo se, že někdejší chlouba společnosti White Star Line se během potopení rozpadla na dvě hlavní části. První byla objevena příď lodi, záď leží asi o 600 metrů dál. Mezi nimi se na mořském dně válejí rozházené různé předměty, od talířů až po šperky utonulých pasažérek. Zatím je nejisté, jestli na dně leží i třetí - větší část Titaniku.
Na vrak byl zvědavý i Cameron
Po Ballardových expedicích se k vraku podívalo i několik dalších výzkumníků. Už v roce 1987 se na místo potopila francouzská miniponorka Nautile, která vyzvedla ze dna skoro 900 předmětů z lodi. Zajímavostí je, že i ve filmu Titanic z roku 1997, který se právě dostal do kin v nové 3D podobě, uvidíte část skutečných podmořských záběrů z vraku. Pro režiséra Jamese Camertona je zde natočil tým ruských vědců s miniponorkami Mir 1 a Mir 2.
Záhady zůstávají
Ale vraťme se k ještě k potopení Titaniku. Během tragédie této luxusní lodi zahynulo kolem 1500 lidí. Důvodem byl především nedostatek záchranných člunů, následné podchlazení trosečníků v ledové vodě, i pozdní připlutí lodi Carpathia. Možná i pochybení některých námořníků na Titaniku. Jeho první zaoceánská plavba ze Southamptonu do New Yorku, tak byla bohužel i poslední.
Všechny okolnosti potopení ve své době největšího a nejdražšího parníku světa však nejsou dodnes známy. Katastrofa je obklopena množstvím záhad - mezi ně patří přítomnost neznámé lodi blízko Titaniku, v době kdy klesal ke dnu. Na další tajemství související s touto lodí si ještě na webu abicko.cz posvítíme.