Bojíte se v lese?

V našich lesích nežijí žádné nebezpečné šelmy, ale ani hejkalové, baby Jagy a podobné bytosti. Nikdy jsem se proto v lese nebála a od nejútlejšího věku bez obav běhala po lese i po setmění. Na táborech jsem pak nejvíc milovala noční bojovky, a když se vyhlašovala nějaká noční stezka odvahy, nedoč-kavě jsem se tlačila v první řadě. Pokud nám vedoucí cestu na opuštěný hřbitov zpestřili nějakým světélkujícím strašidlem vyřezaným např. z vydlabané dýně či velké plechovky od okurek, byla jsem blahem bez sebe. A nikdy jsem nechápala, proč se některé děti bojí doopravdy. Já měla strach jen ze zubaře a z paní doktorky vyzbrojené injekcí (tím ostatně trpím dodnes). Dnes už vím, že strach v nočním lese je přirozený. Člověk je denní tvor, který ve tmě nevidí a špatně se orientuje. Naši prapředkové navíc žili obklopeni nepřáteli a velkými dravými šelmami, které na ně pod rouškou tmy útočily, věřili, že se v temnotách skrývají i různé nadpřirozené bytosti a síly. Dravé šelmy zmize-ly (alespoň z našich lesů), v nadpřirozené bytosti nevěříme, ale prvotní vrozený strach zůstal. Lze ho však snadno překonat, stačí, když si uvědomíte, že v českém lese na vás opravdu žádné nebezpečí nečíhá. Jen jednoho se musíte v lese bát - setkání se zlým člověkem. Ale naučíte-li se chodit po lese tiše a s očima dokořán, nejen že se seznámíte s mnoha plachými lesními obyvateli, ale většinou také budete vědět o každém člověku dříve, než on zpozoruje vás. Pak se mu snadno vyhnete. Přeju hezký zbytek prázdnin a strach jen ten příjemný, šimravý...