Chcete, aby vám na zahrádce zářil rozkvetlý "zlatý déšť" už od ledna, ne-li dokonce už od prosince? Pak si obstarejte vilín - otužilý keř, kterému nevadí mráz ani znečištěné ovzduší.
Co je to vilín?
Vilíny (rod Hamamelis) jsou pomalu rostoucí dlouhověké keře, které mohou dorůst až do čtyřmetrové výšky. Tvarem listů i celkovým vzhledem trošku připomínají naše lísky. Domov mají v Severní Americe a východní Asii. Botanikové v současné době rozlišují šest druhů, z nich se nejčastěji pěstuje vilín virginský (H. virginiana), ale v mnoha zámeckých zahradách či okrasných parcích se běžně setkáte i s ostatními druhy (vilínem prostředním - H. intermedia, vilínem japonským - H. japonica, vilínem měkkým - H. mollis, vilínem jarním - H. vernalis či vilínem velkolistým - H. macrophylla). Mimo tzv. botanických druhů však zahradníci vyšlechtili řadu kříženců a zahradních kultivarů, které se dnes v zahradnictvích nabízejí častěji, než původní botanické druhy.
Kde se mu bude dařit
Na zahrádce vilínu vyberte chráněné místo s hlubší bohatší půdou, která by neměla být příliš zásaditá, neboť tyto keře milují spíš kyselejší prostředí. Můžete ho vysadit i na osluněné místo, lepší však je polostín, v němž půda tolik nevysychá. Zahradníci doporučují vysadit ho např. ke skupince jehličnanů, jejichž opadané jehličí mírně okyseluje půdu, stromy mu poskytují stín a zároveň vytvářejí tmavé pozadí, na němž zářivě žluté květy dobře vynikají. Prvních několik let po výsadbě jsou mladé keře náchylnější k vysychání, vyžadují proto pečlivější zálivku.
