V minulém ABC jsme uveřejnili první část návodu na výrobu keramického hrnku za pomoci hrnčířského kruhu a pece na pálení keramiky. Kalíšek máme už hotový, dnes si povíme, jak se tvaruje ouško, vytváří se glazura a jak se hrnek vypaluje.
13. Výroba taženého ouška. Místo, kam připevníte ouško, nožem zdrsněte. Váleček z hlíny se jedním koncem namočí do šlikru a přitlačí na tělo hrnku. Šlikr je kaše umíchaná z hlíny a vody a působí na hlínu jako lepidlo.
14. Pevně přilepený váleček začněte tahat mokrou rukou. Protahováním mezi prsty se váleček zploští a prodlouží se do potřebné délky.
15. Spodní konec ucha se také potře šlikrem a přimáčkne se k tělu nádoby.
16. Ouško začistěte a hrneček nechte úplně vyschnout. Aby nepopraskal a ouško si zachovalo správný tvar, musíte ho nechat schnout dnem vzhůru a přikrytý hadrem.
17. Po úplném vysušení přijde na řadu retušování (začištění nerovností), barvení, první pálení (přežah), glazování a druhé pálení.
Existuje několik způsobů, jak hrnek nabarvit. Ještě před vypálením se suchý hrnek pomaluje "engobami". To jsou speciální barvy rozmíchané s vodou a hlínou. Engoby se nanášejí na hrnek štětcem.
Nakonec se hrnek vypálí v peci.
18. Doma byste v troubě nic nevypálili. K pálení se používá speciální pec na keramiku, ve které je vysoká teplota, kolem 1000 stupňů Celsia. Prvnímu pálení se říká přežah. Po přežahu přijde na řadu glazování. Glazura je sklovitý prášek rozmíchaný ve vodě. Hrnek se jednoduše do glazury namočí.
V peci se prášek roztaví a na hrnku se vytvoří sklovitá vrstva. Tím se povrch hrnku stane neprosákavým, hladkým a zároveň je i hezky vyzdobený. Glazur existuje mnoho druhů. Podle barvy se dělí na barevné a bezbarvé, podle průsvitnosti na průhledné a krycí, podle stupně tavitelnosti na tvrdé a měkké atd.
Hrnek má téměř vždy jinou barvu před vypálením než po něm.
Sdílej
18. ledna 2002 • 00:00 Vyšlo v ABC 02/2002
Dokončení z minulého čísla
