Vraťme se ale zpět ke kořenům. Ve stopách průkopníka vysokohorského lyžování (jakési speciality skialpinismu) Myliuse se záhy vydali Němci König a Furtwängler (v roce 1912 sjeli nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro - 5895 metrů), jistý Finch (o deset let později při výpravě do Himálaje až do výšky 6700 metrů použil lyže ke stoupání i sjezdu), Angličan R. L. Holdsworth (v roce 1931 v himálajském sedle mezi Kametem a průsmykem Meade dosáhl výšky 7160 metrů) a mnozí další. Všichni tito horolezci odvážně pronikali do extrémních výšek z našeho pohledu s naprosto primitivní výbavou.
Dnešní skialpinisté mají v porovnání s nimi na růžích ustláno. Specializované firmy vyrábějí vybavení a oblečení, díky němuž se pobyt v extrémních podmínkách výrazně ulehčuje, k dispozici je též nepřeberné množství rad od zkušených. I naprostí začátečníci se na internetu dočtou, kde sehnat vázání, které lyže jsou optimální a kam se vydat za prvními zkušenostmi.
Co na sebe
Předpokladem úspěchu ve velkých nadmořských výškách a náročných klimatických podmínkách je odpovídající oděv. Světový průlom v tomto směru znamenal vynález Gore-Texu. Princip je všeobecně znám - tkanina je zcela nepropustná pro vnější povětrnostní vlivy, jako je déšť, sníh a vítr, navíc do určité míry zajišťuje odvádění potu od těla do okolního prostředí. Pozoruhodné také je, že vlastnosti Gore-Texu se nemění v teplotním rozsahu od -250 do +260 stupňů Celsia!
Obdobně revoluční byl nedávný další objev firmy Gore: tkanina Windstopper. Jak již název napovídá, jde o látku, která brání prostupování větru, navíc odvádí pot od těla. Vyrábějí se z ní rukavice, kukly, bundy a kalhoty. České firmy nezůstávají v tomto ohledu pozadu: Tilak nabízí speciální oblečení i spací pytle a Kama například čepice do arktických podmínek.
Nepostradatelnou součástí osobního vybavení je též péřové oblečení a kvalitní spací pytel. Horolezci většinou sázejí na kachní a husí peří (všechny možné moderní náplně tady nemají sebemenší šanci), jako vnější materiál pytlů se používá Dryloft.
Vybavení
Hlavní důraz je kladen na minimální hmotnost. Proto se dává přednost velmi lehkým skialpinistickým lyžím a ultralehkému vázání, které umožňuje stoupání vzhůru a následný bezpečný sjezd dolů. Kombinace takových lyží a vázání dává skialpinistům pocit, že v rukou drží místo klasických sjezdovek pouhé běžky. Také boty by měly být lehké a propracované. Ke stoupání vzhůru skialpinistům dobře poslouží tzv. tulení pásy, které se před několika desetiletími skutečně vyráběly z pravé tulení kůže. Dnešní pásy jsou mohérové nebo nylonové a k lyžím se jednoduše připevní lepidlem, jež je jejich součástí.
Beeper proti lavině
Jako prevence proti smrti v lavině je nedostižný beeper neboli pípák. Tato malá vysílačka neustále vydává signál na frekvenci 457 kHz, na který jsou napojeny všechny evropské i světové záchranářské organizace. Když skialpinistu s beeperem zavalí lavina, najde jej záchranář téměř okamžitě. A pokud vyvázne z laviny bez úhony a přepne pípák na příjem, najde i kolegu.
Nepostradatelné jsou samozřejmě stoupací železa, cepín, prsní a sedací úvazek, jumar, šrouby do ledu, sněhové kotvy a další součásti klasické horolezecké výbavy.
Příprava je nezbytná
Ještě důležitější než sebelepší vybavení je kvalitní příprava. Ideální je absolvovat před zahájením expedice několik krátkých pobytů v Alpách, přespávat ve výškách nad 3000 metrů a trénovat sjíždění z vrcholů dosahujících 3500 až 4800 metrů. Kvalitní průpravu ale můžete získat i v horách s nižší nadmořskou výškou, třeba ve Vysokých Tatrách.
Lidský organismus si musí na extrémní nadmořskou výšku přivykat postupně. S přibývajícími metry totiž klesá hustota vzduchu a tím také obsah kyslíku. Ve výškách nad 3000 metrů se doporučuje spát každou noc maximálně o 300 metrů výš a každých 1000 metrů strávit v dané nadmořské výšce ještě druhou noc.
Výšková nemoc
Když horolezec-lyžař aklimatizaci podcení, hrozí mu akutní výšková nemoc, která může další výstup docela znemožnit, nebo dokonce skončit smrtí.
Výškovou nemoc lze dostat bez ohledu na věk, pohlaví, fyzickou kondici nebo předchozí zkušenost s nadmořskou výškou. Velice záleží především na schopnosti organismu přizpůsobit se řídkému vzduchu, ta je však u každého jedince rozdílná. Tak třeba člověka, který v běžné nadmořské výšce zvládá velké sportovní zatížení, postihne nemoc z výšky už ve 4000 metrech, zatímco křehká dívka vážící 50 kg se může cítit v pohodě ještě v 6000 metrech.
Onemocnění se projevuje bolestí hlavy v kombinaci například se zvracením, malátností a vrávoravou chůzí. Občas je však doprovází i tzv. výškový otok mozku, který horolezce přímo ohrožuje na životě. Důležité je setrvat ve stejné výšce, nebo raději sejít níž, v žádném případě neriskovat další výstup.
Zóna smrti
Je dobré mít též na paměti, že lidský organismus se neumí trvale přizpůsobit výškám přesahujícím 5000 metrů. I po důkladné aklimatizaci lze tak vysoko pobývat maximálně několik týdnů. Ještě přísnější pravidla platí pro výšku nad 8000 metrů, která je považována za zónu smrti. Není možné v ní přežít déle než jeden či dva dny.
INTERNET:
Davo Karničar: http://www.everest.simobil.si/
Slyžované osmitisícovky: http://www.berninasport.prodejce.cz/osmicky.htm
Cho Oyu: http://www.berninasport.prodejce.cz/chooyu/cho.htm
Laviny: http://www.avalanche.org
Lavinové vyhledávače: http://www.ortovox.com
LAVINOVÝ VYHLEDÁVAČ
Tato malá vysílačka/přijímač může skialpinistovi zachránit život, je-li stržen a zasypán lavinou. Čas hraje velkou roli, protože po patnácti minutách výrazně klesá pravděpodobnost přežití.
VYSOKOHORSKÉ LYŽOVÁNÍ
Jistým hybridem lyžování a horolezectví je skialpinismus. Jeho specialitou je vysokohorské lyžování, o němž hovoříme od přibližně 5000 metrů nad mořem. V evropských pohořích, jejichž nejvyšší vrchol Mont Blanc měří 4807 metrů, tudíž nelze vysokohorské lyžování provozovat. Zájem se tak přesouvá do nejbližšího vysokého pohoří Kavkaz, na Aljašku a do jihoamerických And. Hlavní pozornost skialpinistů se však upíná do oblasti světových velikánů, ať už to je některá z částí rozsáhlého Himálaje, nebo středoasijská pohoří Pamír a Tchien-šan.
ČESKÝ SKIALPINISTA
Cho Oyu (8201 m) 5. října 2000 - karlovarský skialpinista Vladimír Smrž slyžoval jako první Čech osmitisícovku. "Sráz byl dost příkrý, celou trasu jsem absolvoval bez pádu. Hodně mě bolely nohy. Sjezd trvá asi třetinovou dobu než pěší sestup, ale pro nohy je to obrovská zabíračka," řekl po návratu do vlasti.
PRVNÍ POMOC
Při léčbě výškové nemoci může výrazně pomoci přetlaková komora, což je vlastně stan, v němž se kompresorem zvýší tlak natolik, aby byl stejný jako ve výškách o 1000 - 1500 metrů níže. Stejnou službu prokáže i kyslíková láhev. Tu sice opravdoví horolezci při výstupech nepoužívají, ale nesou ji s sebou jako první pomoc právě při výškové nemoci. Pokud přesto příznaky nevymizí, nezbývá než "naordinovat" okamžitý sestup.
