Ve 20. letech 20. století působil skotský patolog sir Sydney Smith jako poradce v oboru soudního lékařství v Egyptě. Tam se setkal s případem vraždy poštovního doručovatele. Muž, střelený do hlavy, byl nalezen v poušti na předměstí Káhiry. V okolním písku policisté nenalezli žádné stopy, které by dokázali využít při pátrání po pachateli.
Velitel policie se rozhodl požádat o pomoc beduínské stopaře, kteří jsou schopni poznat osoby podle jejich stop v písku. Dokonce dokáží říci, zda osoba šla volně, nebo běžela, či zda nesla nějaký náklad. Beduínští stopaři nalezli stopy sandálů, vedoucí do místa vzdáleného asi třicet metrů. Zjistili, že zde muž v sandálech klečel. Nedaleko objevili vystřelenou nábojnici ráže .303. Podle nalezených stop soudili, že muž poté, co zabil svoji oběť a došel k tělu, si sundal sandály a bosý doběhl k cestě. Stopy nohou sledovali až ke stopám pneumatik automobilu a dalším čtyřem párům stop obutých nohou. Stopy pneumatik vedly k tábořišti šesti členů vojenské jednotky Camel Corps.
Příštího dne těchto šest mužů, spolu s mnoha dalšími, přešlo naboso přes písčitou plochu, která byla speciálně uhlazena. To se několikrát opakovalo a beduínští stopaři pokaždé podle stop identifikovali stejného muže. Policie tak získala důkaz, který byl však pro soud nedostatečný. Naštěstí Smith mohl dokázat, že nalezená nábojnice byla vystřelena ze zbraně téhož muže. Při vyšetřování vyšlo najevo, že pošťák měl milostnou pletku se setrou vojáka, který jej zavraždil proto, aby pomstil čest rodiny.
Tento příběh byl učebnicovým příkladem využití forenzní biomechaniky v kriminalistické praxi. Tímto případem také vstoupil tento vědní obor do kriminalistiky.
Věda mnoha oborů
Bez specializovaných oborů současné kriminalistiky by se podařilo objasnit jen velmi málo trestných činů. Ne vždy se naleznou svědci, kteří by pachatele viděli přímo při spáchání trestného činu. Proto je třeba na místě činu hledat stopy zanechané pachatelem. Jejich vyhodnocením se získávají informace vedoucí k objasnění trestného činu a usvědčení pachatele. Při soudním líčení jsou potom povoláni kriminalističtí experti, aby soudcům objasnili, k jakým závěrům došli při zkoumání důkazního materiálu. Kriminalistika je samostatná věda, skládající se z mnoha oborů. Charakteristické jsou pro ni poměrně časté změny v doporučovaných metodách zkoumání, protože s prudkým rozvojem vědy a techniky se mění i techniky páchání zločinů. Proto také stále vznikají nové metody, postupy a způsoby odhalování a zkoumání kriminalistických stop.
Forenzní neboli soudní
Výrazný rozvoj zaznamenaly právě forenzní disciplíny (soudní lékařství, soudní psychologie, soudní sexuologie, soudní inženýrství), kam se řadí i forenzní biomechanika. Slovo forenzní znamená spojený se soudní síní; forenzní biomechanika (soudní biomechanika) je tedy využití biomechaniky při vyšetřování a zkoumání kriminalistických stop. Dnes jsou forenzní vědy významným nástrojem k objasňování pravdy při soudních líčeních.
Biomechanika je věda zabývající se studiem mechanické stavby těla a chováním člověka vzhledem k jeho okolí. Tato definice zní možná příliš učeně, ale dá se vyložit zcela jednoduše - lidé mají různou výšku, váhu, stavbu těla a různě se pohybují, tudíž po sobě zanechávají i různé stopy. Využití biomechaniky v kriminalistice je závislé na samotné stopě trestného činu - zda má stopa biomechanický obsah, tedy obsahuje-li informace o stavbě těla pachatele a jeho pohybovém chování.
Nejčastěji se forenzní biomechanika využívá při studiu chůze a běhu, dále při analýze pádů lidského těla z výšky, při posuzování síly úderů pachatele do hlavy oběti, ale i při analýze rukopisu, otisků rukou a při posuzování pohmožděnin na těle oběti, zda byl útok veden cíleně, či v sebeobraně.
Trasologické stopy
Trasologické stopy znamenají v kriminalistice například nalezené stopy obuvi či pneumatik automobilu. Právě v jejich zkoumání bylo dosaženo největších úspěchů. Je to dáno jednak tím, že stopy obuvi se vyskytují na místech činu v 95,5 %, a také tím, že z nich zjištěné informace jsou přímo využitelné pro kriminalistickou praxi a použitelné u soudu. Studium trasologických stop z biomechanického hlediska se zaměřuje nejprve na geometrické znaky (určení tělesné výšky), následně na znaky kinematické (rychlost chůze, běhu) a posléze na znaky dynamické (hmotnost osoby). Poslední výzkumy ukazují, že hmotnost osoby lze určit z jediného otisku bosé nohy.
Když se na místě činu naleznou souvisle řazené (ideální stav je čtyři a více) trasologické stopy, je možné prozkoumáním délky kroku, délky dvojkroku pravé i levé nohy a délky a šířky jedné stopy obuvi poměrně přesně zjistit tělesnou výšku osoby (s přesností I 4 cm), dále rychlost chůze nebo běhu. Vzácnější je určení tělesné hmotnosti osoby, protože je k tomu potřeba otisku bosé nohy.
Úder tupým předmětem
Forenzní mechanika se uplatňuje také v situacích, kdy útočník napadne oběť úderem pěstí, holí nebo jiným pevným předmětem. Nejčastěji je útok směřován na hlavu oběti. V těchto případech se jedná o posouzení skutečnosti, zda napadená osoba zemřela ihned, nebo nějaký čas přežívala a zda by bylo možné ji zachránit.
Fyzický útok pachatele na tělo oběti, ať již neplánovaný nebo chladně připravený, často vede ke smrti. V lékařských zprávách se většinou uvádí, že oběť byla usmrcena "úderem tupým předmětem". Pomocí forenzní biomechaniky lze vypočítat sílu útoku, hranici přežití oběti, nebo určit, jaký předmět byl k útoku použit. Lze tak vyjádřit hranici potřebnou pro zlomeninu kosti, poškození vnitřních orgánů, zlomeninu lebky nebo zranění mozku.
Do této oblasti spadá i biomechanické posouzení pádů obětí z výšky. Stává se, že agresor napadne oběť a v úmyslu ji usmrtit ji vyhodí z okna. Při vyšetřování se pak brání tím, že oběť vypadla sama nebo nějakou nešťastnou náhodou. Biomechanickou analýzou lze posoudit, zda osoba vypadla bez cizího zavinění, nebo zda jí byl v okamžiku vypadnutí udělen silový impuls, a tedy ji někdo vyhodil.
KRIMINALISTICKÉ VZORCE
K výpočtu předpokládané tělesné výšky pachatele nebo rychlosti jeho chůze či běhu existuje velké množství poměrně přesných vzorců. Pro výpočet je ale nezbytné změřit sklon povrchu a uvést druh podložky (např. oranice, pevná půda, stopy ve sněhu atd.). Například pro výpočet tělesné výšky osoby z délky a šířky obuvi platí jednoduchý vztah (s odchylkou 4 cm): tělesná výška = 2,6 x délka obuvi + 4,3 x šířka obuvi + 55 (cm), nebo z délky nohy pro muže: tělesná výška = 95,60 + 2,88 x délka nohy (cm), pro ženy: tělesná výška = 91,10 + 2,84 x délka nohy (cm).
VYPADLA Z OKNA
Počátkem 70. let 20. století spadla v USA Iris Seagarová z balkonu svého bytu, z výšky šedesáti metrů. Její muž uvedl, že se "šťourala" v klimatizaci a přepadla přes zábradlí, a tudíž její smrt byla nehoda. Policie byla ochotna tuto verzi přijmout. Seagar měl dostat životní pojistku 100 000 dolarů. Ta by však nebyla vyplacena, pokud by žena spáchala sebevraždu, a proto policisté museli pokračovat ve vyšetřování. Soudní znalec vytvořil několik modelů žen, které hmotností a výškou odpovídaly oběti. Při vyšetřovacím pokusu videokamera zaznamenala dopad modelů shozených různým způsobem z balkonu. Ze záznamu vyplynulo, že kdyby paní Seagarová spadla nešťastnou náhodou, její tělo by bylo nalezeno nejvýše asi tři metry od úpatí budovy. Kdyby z balkonu skočila sama, vzdálenost by nepřesahovala 4,3 metru. Ve skutečnosti bylo její tělo nalezeno pět metrů od budovy. Na základě těchto důkazů se Seagar přiznal, že svoji ženu vyhodil z balkonu při záchvatu opilecké zuřivosti.
