Ve hvězdárnách astronomové pozorují hvězdy, v planetáriích pozorují planety. I na takový názor občas narazíte. Ve skutečnosti jsou však planetária velmi důmyslná zařízení , jejichž úkolem je vytvořit iluzi stále vzácnější sametově černé oblohy poseté tisícovkami hvězd.
Ve hvězdárnách astronomové pozorují hvězdy, v planetáriích pozorují planety. I na takový názor občas narazíte. Ve skutečnosti jsou však planetária velmi důmyslná zařízení , jejichž úkolem je vytvořit iluzi stále vzácnější sametově černé oblohy poseté tisícovkami hvězd.
GOTTORP GLOBE
Prvním zvratem se staly až glóby, jejichž velikost umožňovala prohlídku "zevnitř", tedy z pohledu obyčejného pozemšťana. V polovině sedmnáctého století byl v Německu zkonstruován "Gottorp Globe" o průměru zhruba tři metry. Vážil tři a půl tuny, kolem osy ho otáčel proud vody a na kruhovou lavici si do něj mohlo sednout až deset lidí. Na vnitřních stěnách pak všichni najednou obdivovali nakreslené, pozlacené hvězdy. A navíc zvenku "Gottorp Globe" představoval ohromnou Zemi. Na vnějším povrchu této třímetrové koule byly nakresleny všechny kontinenty, moře, a dokonce i jednotlivé státy.
Ještě důmyslnější bylo zařízení sestavené v roce 1758 Angličanem Rogerem Longem. Tentokrát se do rotující koule o průměru pět a půl metru vešlo až třicet lidí. V místech jednotlivých hvězd přitom byly do ohromného glóbu vyvrtány malé dírky, jimiž pronikalo dovnitř venkovní světlo. Znázorňovaly tak jednotlivé hvězdy.
Revoluční změnu přinesl až Walther Bauersfeld, technik z optické dílny firmy Zeiss v německé Jeně, který začal promítat obrázky hvězd pomocí speciálních projektorů na nehybný polokulovitý strop. Spolu s dalšími pracovníky během několika let sestavil zvláštní kulový projektor se silnou žárovkou uprostřed, na jejímž povrchu byla řada malých "promítaček" s černými diapozitivy, ve kterých bylo čtyři a půl tisíce drobných dírek. Každá z nich vykreslila na stropě jednu hvězdu. Zařízení navíc konstruktéři doplnili mechanickými strojky, které ve spojení s dalšími projektory umožnily na umělou oblohu promítat Slunce, Měsíc i jednotlivé planety, včetně simulování jejich zrychleného pohybu.
PODLE PRVNÍHO PŘÍSTROJE
Planetárium, nazvané "zázrak z Jeny", bylo veřejnosti představeno na podzim roku 1923. V Německém muzeu v Mnichově bylo umístěno do místnosti o průměru asi deseti metrů a najednou zprostředkovalo zajímavé představení více divákům než všechna předchozí planetária dohromady. Snadno sestavitelný, jednoduchý, Bauersfeldův přístroj se stal vzorem pro všechna ostatní podobná zařízení po celých následujících sedmdesát let. I když se moderní přístroje od prvního planetária zcela liší, princip zůstává pořád stejný. Pomocí dvou speciálních kulových projektorů (jeden pro severní oblohu, druhý pro jižní) se na stropní konstrukci promítá zhruba sedm tisíc hvězd viditelných bez dalekohledu. K projektorům je pak připojena celá řada dalších zařízení, která vykreslují nejen tělesa sluneční soustavy, ale i řadu dalších nebeských jevů. Kopule dnešních planetárií mají průměr od 4,5 m do úctyhodných 30 m.
Na konci 80. let zobrazovala nejlepší planetária klasické konstrukce nejjasnější hvězdy jako kotoučky o průměru 2,5 cm. Bylo to dáno zdrojem světla, jímž byla žárovka. Aby se pozorovateli hvězda jevila skutečně jako bod, musel by mít kotouček průměr men-ší než 3 mm. K poslední velké změně v planetáriích došlo na začátku 90. let, když technici firmy Zeiss nahradili klasický hvězdný diapozitiv optickými vlákny. Poprvé v celé historii planetárií hvězdy diváci vnímali jako různě jasné body, tedy tak, jak je skutečně vidíme na obloze.
POMOCNÍK POČÍTAČ
K poslední velké změně došlo až na sklonku dvacátého století, kdy se podařilo sestavit širokoúhlé videoprojektory umožňující promítat obrazy hvězd generované počítačem, včetně nejrůznějších animací. Taková zařízení vám například ukáží, jak se budou v průběhu stovek tisíc let měnit souhvězdí nebo jak by vypadala obloha při pohledu z jiné planety či dokonce z jiné hvězdy. Digitální projekci lze navíc doplnit i další grafikou, včetně impozantních výbuchů supernov, rotujících neutronových hvězd nebo jemných mlhovin.
CO JE LEPŠÍ?
To však neznamená, že by klasickým planetáriím bylo odzvoněno. Firma Zeiss i další společnosti dnes využívají v projektorech nejen optická vlákna, ale i další špičková zařízení, která umožňují promítat mnohem ostřejší a "skutečnější" obrazy hvězd i planet. Technologickou bitvu grafické všestrannosti digitálních projektorů a realistického podání klasických planetárií proto některé instituce (za ohromných finančních výdajů) řeší pořízením obou typů projektorů.
DŮLEŽITOST PLANETÁRIÍ
V současné době je na světě nejméně na tři tisíce nejrůznějších planetárií, umístěných v polokulovitých místnostech o průměru od tří do třiceti metrů. Některá z nich provozují školy, jiná muzea, kulturní centra nebo dokonce i soukromé nadace. Jejich budoucnost - především s ohledem na stále vzrůstající světelné znečištění - je více než růžová. Kde jinde než v planetáriu byste totiž ve velkém městě mohli spatřit oblohu posetou tisícovkami hvězd? Škoda jen, že je to pouhá iluze.
_________________________
KAM DO PLANETÁRIA
V České republice najdete sedm planetárií - v Brně, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Ostravě, Plzni, Praze a v Teplicích. Největší sály jsou v Praze a Brně, planetárium v Plzni je dlouhodobě mimo provoz. Informace o většině z nich najdete na stránkách Sdružení hvězdáren a planetárií http://sdruzeni.hvezdarna.cz.
_______________________
MOŽNOSTI PLANETÁRIÍ
Dnešní planetária dovedou promítnout na kopuli o průměru až třiceti metrů kolem devíti tisíc hvězd, pět nejjasnějších planet sluneční soustavy, Měsíc a Slunce. Navíc je doplňují speciální projektory pro počítačovou grafiku, širokoúhlé filmy, meteorické roje, umělé družice, fotografické záběry apod. Chod celého systému může být řízen automaticky pomocí několika počítačů, ale také manuálně, živým moderátorem. Planetárium dovede zobrazit hvězdnou oblohu patrnou z kteréhokoli místa naší planety v kterýkoli okamžik. Některá dokonce zprostředkují pohledy z jiných planet nebo blízkých hvězd. Cena těchto přístrojů se pohybuje od několika set tisíc korun až po desítky milionů.
____________________
NA CESTY
Některá planetária mohou být i putovní. Ve Spojených státech se například vyrábí přístroj, jehož kopuli tvoří velký nafukovací stan až pro šedesát diváků. Složený se vejde do většího automobilu a přitom si zachovává základní funkce běžných planetárií. Je ideální "na cesty", jako zpestření pro nejrůznější výstavy, expozice nebo třeba výuku na středních i základních školách. V České republice se však s takovým přístrojem zatím nesetkáte.
