Seděli jsme na zahrádce venkovské hospůdky v malé obci Slavný, na samém severovýchodním konci Čech. Dál už jsou jen lesy, skály a pak státní hranice. Kočí důstojně pobízel koně a sbor místních hasičů v dobových přilbách seděl na stříkačce stejně jako kdysi jejich předkové. Dnes to byla zábava, ale když se kdysi koně řítili k ohni tryskem, vyžadovalo to téměř akrobatický výkon nespadnout z tvrdě poskakujícího povozu. A po příjezdu na místo nečekal hasiče žádný odpočinek - pumpovalo se ručně pomocí jakéhosi vahadla - dva či tři muži na každé straně, další zápolil s hadicí plnou vody.
Původně jsme se domnívali, že jde o zdařilou repliku, ale místní nám hrdě sdělili, že je to originál patřící od roku 1913 zdejšímu hasičskému sboru. Stříkačka vyrobená v Praze na začátku tohoto století dávno dosloužila, ale sbor dobrovolných hasičů ve Slavném se o ni (i příslušenství k ní patřící, jako jsou přilby, hasičské sekery ap.) vzorně stará, takže nejen vypadá jako nová, ale je také plně funkční. Dnes ovšem vyjíždí jen při zvláštních příležitostech (jako byla např. dnešní hasičská slavnost) a skutečný oheň už neviděla dlouhá desetiletí.
NĚMÍ SVĚDKOVÉ STATEČNOSTI
Oheň byl odjakživa dobrý sluha a zlý pán. Po staletí používaná vědra putující řetězem rukou byla později nahrazena mnohem účinnějšími mechanickými stříkačkami. Dodnes musíme obdivovat um a odvahu prvních hasičů, kteří se dobrovolně pouštěli do boje s ohněm - snad proto si všude tak váží dochovaných historických stříkaček a dalších hasičských pomůcek. Lze je obdivovat nejen ve Slavném, ale i v Národním technickém muzeu v Praze, nebo v řadě regionálních muzeí, jako např. v Mariánském Týnci na Plzeňsku, kde je jedna z nejrozsáhlejších hasičských expozic.
