Mnoho tváří zimy

Na důkaz, že v extrémně chladných oblastech se člověk může dostat do ohrožení života velmi snadno, vám povím dvě vlastní příhody, které nemusely skončit šťastně. A úplně na závěr na sebe musím prozradit něco, co bych možná raději prozrazovat neměl...
V Antarktidě jsme spolu s přítelem Jaroslavem Pavlíčkem přeplouvali na nafukovacím člunu mořskou zátoku, širokou necelý kilometr. Pospíchali jsme, protože se blížila bouře, takže jsme si nevšimli, že jsme na břehu poškodili člun, který začal ucházet. Zjistili jsme to až někde v půlce zátoky. U nejbližšího pobřeží jsme přistát nemohli, protože nad námi se tyčil ledovec, ze kterého se každou chvíli odlamovaly obrovské kusy ledu. Ledová voda (-1,7 °C) zaplavovala vnitřek člunu, až jsme v ní seděli téměř po pás. Napůl splasklý člun se pohyboval velmi těžce a stálo nás spoustu sil posunout ho o každý metr dále. Pak jsme spatřili malý skalnatý výběžek, vklíněný mezi obrovskou masu ledovce. Okamžitě jsme k němu zamířili, ačkoliv jsme museli podstoupit riziko, že nás zasáhne padající kus ledu. Naštěstí se nám podařilo na výběžku přistát, člun dofouknout, znovu odrazit a překonat zbývající vzdálenost k bezpečnému břehu. Měli jsme velké štěstí; čtyři sta metrů v ledové vodě bychom nedoplavali.

POHŘBEN ZAŽIVA

Na antarktickém ostrově Krále Jiřího má česká stanice malý dřevěný

přístřešek určený jako útočiště pro krátkodobé pobyty. Před odletem z Antarktidy jsem v něm čekal na letadlo. Jedno odpoledne se přihnala silná sněhová bouře a za skalním výběžkem nedaleko přístřešku se postupně vytvořila asi šest metrů vysoká závěj, která se neustále zvětšovala a přibližovala. Ve dvě v noci přístřešek zcela překryla a sníh začal blokovat dveře. Musel jsem každou hodinu vstávat a sníh odhrabávat. Bouře pokračovala i následující den a teplota navíc klesla na -15 °C. Jak jsem z přístřešku neustále vylézal, nedařilo se mi ho ani zadýchat, takže i ve chvílích odpočinku jsem ležel v mrazu. Pak jsem vyčerpáním usnul asi na dvě hodiny, a když jsem se probudil, nemohl jsem dveřmi pohnout. Musel jsem rychle jednat. Prudkými údery proti dveřím se mi je podařilo na několik centimetrů pootevřít. Prostrčil jsem ven jednu ruku a hrnul sníh dovnitř. Škvíra se pomalu zvětšovala a konečně začalo dovnitř vnikat trochu světla. Podařilo se, byl jsem venku. Šeřilo se a bouře stále nepřestávala. Rychle jsem se rozhodl - tady nemůžu zůstat. Stačí jednou přeslechnout budík a už se ven nevyhrabu. Sbalil jsem věci, zavřel přístřešek a vydal se k ruské stanici, vzdálené asi pět kilometrů. Bouře zuřila dál, setmělo se a já se s pomocí buzoly prodíral tmou. Zapadal jsem po pás do sněhu a doufal, že stanici neminu. Připadalo mi, že jdu celou věčnost, než jsem ve tmě konečně spatřil slabounké světlo. Byl jsem zachráněn!

VYBAVENÍ NENÍ VŠECHNO

Všechna doporučení uvedená v tomto seriálu jsou platná a opravdu mohou rozhodovat o životě či smrti. Ale přiznám se, že v jedné věci se někdy sám neřídím tím, co jsem vám radil. Jedná se o oblečení. Do průšvihu se můžete dostat nečekaně - třeba jen v tričku a džínách, bez jakéhokoliv vybavení. Proto často používám i při výletech do hor obyčejné věci - tepláky, bavlněné oblečení, tenisky... Hledám potom improvizace, jak i s tímto vybavením přežít. Mějte stále na paměti, že perfektní a drahá výbava sama o sobě nestačí; i v goretexové bundě lze zmrznout. Mezi mladými lidmi jsou rozšířeny dva protichůdné názory. Jedna skupina tvrdí: Všechno už umím, nepotřebuju žádné vybavení, po ledovci běhám v sandálech. Druhá si naopak myslí: Mám stejné vybavení jako Messner, dokážu tedy to samé. Pravdu nemá ani jedna z nich. Při pobytu v přírodě je nejdůležitější pokora. Příroda je silnější než vy, může vám kdykoli připravit nečekané situace. Nepodceňujte je. Počítejte s tou nejnepříznivější variantou. Budete-li připraveni, stane se pro vás pobyt v přírodě nádhernou relaxací a případné horké chvilky zvládnete na jedničku.