Sněžnice mají historii dlouhou téměř šest tisíc let. Už tehdy sloužily na dalekém severu lidem při každodenních činnostech. O jejich postupné zdokonalování se zasloužili Eskymáci a indiáni. Dnes se sněžnice ubírají novou, moderní cestou a stala se z nich plnohodnotná disciplína rekreačního sportu.
Slyšeli jste někdy o snowshoeingu? Asi ano, v poslední době se stává stále populárnějším. Jedná se o chůzi se sněžnicemi. Je to zábavné, a především snadné a dostupné i pro toho, kdo neumí lyžovat. Sněžnice nabídly komukoliv možnost dostat se i zimě do zasněžené přírody, aniž by byl odkázán pouze na upravené cesty. Proti lyžování nevyžaduje snowshoeing tolik vybavení a v přímém srovnání je i mnohem levnější.
PRO ZDRAVÍ
Většina lidí se v zimě omezuje pouze na kratší procházky. Sněžnice jim umožní zdravě se pohybovat i ve sněhu. Pokud člověk navíc zapojí hůlky, procvičuje nejen nohy, ale i trup a ruce. Proto je chůze na sněžnicích oblíbená jako rekreační sport i mezi staršími lidmi. Na sněžnicích hrozí jen minimální riziko zranění a otřesy kloubů jsou mnohem menší než při chůzi "na suchu". V členitém terénu může být rychlejší než na lyžích. Sněžnice totiž umožňují jít hlubokým a měkkým sněhem, lesem i prudkými svahy, kam se pěší turista ani lyžař nedostanou. V tom tkví jejich kouzlo.
SPORTOVNÍ DOPLNĚK
S trochou nadsázky lze říci, že ten, kdo je schopen přejít ulici, je schopen i chůze na sněžnicích. A kdo na nich udělá pár prvních kroků, je expert. Kromě turistů používají sněžnice i snowboardisté. Pokud totiž chtějí sjíždět nedostupné vrcholky, musejí se na ně nejprve dostat. A to jde s prknem na zádech bez sněžnic těžko. Brodit se po pás sněhem není nic příjemného. Ovšem sněžnice nemusejí být jen sportovním doplňkem - v západní Evropě a v Severní Americe se na nich dokonce běhají rychlostní závody.
JAK ZAČÍT
Při koupi sněžnic je důležité brát v úvahu plány na jejich používání. Sněžnice totiž existují v různých velikostech a provedeních. Jiné zvolíme na příležitostné vycházky, jiné na joggingové běhání (i to se na sněžnicích provozuje) a jiné zase na vícedenní akce s těžkým batohem. Sněžnice se
DO TERÉNU
Svou roli hraje i terén. Prudké svahy vyžadují menší a ovladatelnější sněžnice než rovné pláně. O hmotnosti sněžnic platí, jako u většiny sportovního vybavení, že čím méně, tím lépe. Dalo by se říci, čím menší sněžnice, tím lehčí. Není to však pravidlo. Levné plastové sněžnice mohou být např. těžší než větší duralové. Je tedy nutné udělat kompromis mezi cenou, váhou a kvalitou.
TYPY SNĚŽNIC
Moderní sněžnice se dělí na několik skupin podle konstrukce a použitého materiálu. První skupinou jsou rámové. Ty mají obvodový trubkový rám z lehkého kovu, který vytváří jejich tvar a zajišťuje jejich celkovou tuhost. Na rámu je ukotveno vázání, mačky a výplňový materiál, který tvoří nosnou plochu. Jako výplň se používají vysoce odolné syntetické nebo polyuretanové materiály (např. Hypalon, z kterého se vyrábějí i raftové čluny). Druhou skupinu tvoří sněžnice plastové. Jsou vyrobeny z plastu jako jeden kus. Také se vyrábějí sněžnice z tradičních materiálů, které jsou však vět šinou mnohem dražší a neobejdou se bez údržby. Původní výplety z kožených řemenů u nich však už nahradily silnější pro vázky z přírodních nebo syntetických materiálů. Moderní kovové či plastové sněžnice jsou ale proti nim lehčí a pevnější.
OVÁL A ŠPIČKA
Z hlediska tvaru jsou největší rozdíly mezi sněžnicemi v jejich zadní části. Ta je buď oválná, nebo do špičky. Špičatá pata plní při chůzi funkci kormidla, takže se na takových sněžnicích lépe drží přímý směr. Oválná pata má zase větší plochu, čímž poskytuje lepší stabilitu. Na druhou stranu je neohrabanější. Sněžnice se špičatou patou jsou tedy vhodné pro rychlejší sportovnější chůzi, případně běh, větší oválné na vycházky, klidné výlety, do hlubšího sněhu a na vícedenní akce s batohem.
VÁZÁNÍ
Vázání moderních sněžnic často bývá jejich nejdražší částí. Původních pár řemínků, které pouze přivázaly sněžnici k botě, dnešním nárokům nevyhovuje. Špatné vázání bývá často také problém levnějších či podomácku vyrobených sněžnic. Vázání se dělí na dva druhy - pevné a pohyblivé. Pevné spojí botu se sněžnicí na špičce i patě. Pohyblivé umožňuje patě volný pohyb, díky čemuž je chůze výrazně pohodlnější. Ovšem vázání musí botu stabilně připevnit ke sněžnici, umožnit vertikální pohyb paty při chůzi a zároveň zamezit pohybu horizontálnímu, aby bylo možno sněžnice ovládat i v traverzech a na svazích. Sněžnice s pevným vázáním jsou vhodné do náročného terénu nebo na kratší cesty, ne však pro dlouhodobou chůzi. Existují však i sněžnice s volnou patou, kterou lze v případě potřeby připevnit, případně i s vázáním, na němž lze při výstupech patu v určitém úhlu podložit.
BOTY
Nejpoužívanější vázání se podobá měkkému vázání snowboardovému. Je to jakási vpředu otevřená vanička, která drží botu dvěma nebo čtyřmi přes nárt vedenými řemínky. Vázání by mělo při spolehlivém spojení s botou umožňovat pohodlnou chůzi a volný pohyb nohy dopředu. Výhodou je možnost nazutí či vyzutí sněžnic i v rukavicích, nebo je-li vázání omrzlé. Většina současných vázání umožňuje uchycení bot snowboardových, ale i běžných pohorek a plastových horolezeckých skeletů.
MAČKY
Na rovném terénu nehrozí na sněžnicích podklouznutí. Zledovatělý sníh nebo strmý svah je už ale něco jiného. Proto jsou moderní sněžnice vybaveny kovovými hroty - mačkami. Existují trojího typu: pod špičkou, které umožňují stoupání do strmých svahů, pod patou, jež zabraňují podklouznutí při sestupu, a podélné po stranách sněžnic, bránící ujíždění do stran při příčných traverzech.
CO NAKOUPIT
Ze známých značek sněžnic jsou u nás zastoupeny firmy MSR, TSL nebo Grivel. Existuje i český výrobce kvalitních rámových sněžnic v přijatelných cenových relacích - Sasquetc, i malí výrobci tradičních sněžnic ze dřeva. Mezi nejznámější zahraniční výrobce moderních sněžnic patří firmy Atlas, Tubbs, Redfeather, Yubashoes, MSR aj. Můžete koupit i speciální dámské modely, které jsou menší, a samozřejmostí jsou u většiny firem také sněžnice pro děti.
DOPLŇKY
K nejzákladnějším doplňkům sněžnic patří hůlky. Dodají vám jistotu a stabilitu při sestupech či v hlubokém sněhu. Do prašanu se mohou vybavit sněhovými talířky většího průměru. Nejčastěji se používají teleskopické hole, u kterých je možné nastavit délku podle použití ve výstupech, traverzu či sestupu. Z ostatního vybavení, stačí mít jednoduché zimní turistické vybavení, jako např. na běžky: menší solidní batoh se svačinou a zásobou tekutin (nejlépe v termosce). Chybět by neměly záložní rukavice a čepice.
ZÁKLADNÍ TVARY
Medvědí tlapa - je určena pro pohyb v zalesněném terénu. Do hlubokého prachového sněhu se používají širší typy, které jsou však trochu neohrabané. (obr. 1)
Zelená hora - většina moderních sněžnic opisuje tento tvar. Jde o protaženou a zúženou medvědí tlapu, která spojuje schopnost skluzu a snadné ovladatelnosti. Na cestě svahem dolů vzhledem k větší délce poněkud klouže. (obr. 2)
Bobří ocas - další variace medvědí tlapy. Zmenšená plocha s výrazným ocasem, který omezuje skluz, ale značně zlepšuje schopnost držet směr. (obr. 3)
Cross-country - sněžnice klasického tvaru slzy, známé pod názvy aljašské, michiganské nebo mainské.
Odžibvejská sněžnice - je zvláštně tvarovaná pro rychlý pochod otevřenou rovinnou krajinou. Díky ocasům na obou koncích je vynikající pro klouzání po krustě a mokrých závějích. (obr. 4)
