Nandají to ženy mužům?

" Bude-li současný trend pokračovat, zapíše se jméno olympijské vítězky běhu na 100 m v roce 2156 do historie sportu. Může to být poprvé, kdy žena zvítězí v lepším čase, než jakého na stejné trati dosáhne nejrychlejší muž."
Tak začíná článek, který po letošní olympiádě publikoval epidemiolog Andrew Tatem ve vědeckém časopise Nature. Zprávu nadšeně přejaly noviny, rádia a televize celého světa. Jenomže článek dokazuje jedinou věc: i v tak kvalitním časopise, jakým Nature bezesporu je, vyjde čas od času pěkná ptákovina.

STOVKA ZA OSM SEKUND

Tatem se podíval na časy olympijských vítězek a vítězů běhu na 100 m. Po celé 20. století se ženy i muži postupně zlepšovali, časy žen se přitom zkracovaly výrazněji. Z tohoto vývoje Tatem vypočítal, jak by se výkony mohly zlepšovat v budoucnosti. Vyšlo mu, že v roce 2156 doběhne vítěz mužského sprintu v čase 8,098 sekundy a nejrychlejší žena to stihne za 8,079 sekundy. Zásadní nedostatek Tatemovy úvahy se skrývá v oné nenápadné vedlejší větě podmínkové: "Bude-li současný trend pokračovat..." Nebude!

SOUBOJ HORMONŮ

Fyziologové mají jasno: muži jsou pro rychlý běh uzpůsobeni lépe než ženy. Mužský hormon testosteron podporuje růst svalů a muži mají díky němu více krevního barviva zásobujícího svaly kyslíkem. Ženské hormony proti tomu způsobují, že ženy mají více podkožního tuku, který jim přidává na "neužitečné" váze a zpomaluje je. V první polovině 20. století se vrcholovému sportu věnovalo jen nemnoho žen. Jak sprinterek přibývalo a jak se zlepšovaly jejich tréninkové možnosti, časy šly strmě dolů. Nyní mají špičkové běžkyně stejné podmínky jako muži a jejich další výkonnostní růst zřejmě nepůjde vpřed o nic rychleji, než jak se zlepšují časy mužů. Tedy nijak výrazně. Tatem nicméně všechny kritiky odbývá: "Pokud se mýlím, může za mnou po olympiádě v roce 2156 kdokoli přijít a výsledky se mnou probrat." Fajn. Už se nemůžu dočkat, jak mu to za těch 152 let vytmavíme!

* * *

ZATÍM NEJRYCHLEJŠÍ

Muži: 9,78 s - Tim Montgomery (USA), 2002 Ženy: 10,49 s - Florence Griffithová-Joynerová (USA), 1988 Ženský rekord nepadl už 16 let, což napovídá, že to s tím zrychlováním nebude tak horké. I když je pravda, že čas 10,49 s byl zcela výjimečný a těžko se překonává. Druhá nejrychlejší sprinterka historie, Marion Jonesová (USA), zaběhla roku 1998 čas 10,65 s. Mezi muži je podstatně větší tlačenice - pod 9,90 s se už dostalo 15 sprinterů. Dodnes není jisté, zda Florence GriffithováJoynerová svým soupeřkám tak výrazně utekla jen díky píli a talentu. Roku 1998 ve svých 38 letech zemřela na selhání srdce a lékaři se na základě výsledků pitvy dohadují, zda si k vyšší výkonnosti nepomáhala nepovoleným užíváním růstového hormonu.