Most buboucnosti

Most buboucnosti
Sdílej
 
Francie má most, který jí může závidět celý svět.Je nevyšší ze všech mostů, jeké kdy byly zkonstruovány!

Byl postaven z betonu a oceli na dálnici A75 vedoucí nad hlubokým údolím řeky Tarn nedaleko města Millau. Má vyřešit zoufalou dopravní situaci, která zvláště v letních měsících byla ve zdejší oblasti neúnosná. Přes město projíždělo denně pětadvacet tisíc aut směřujících ze severu země na jih, do Španělska, a tvořily se zde až padesátikilometrové kolony. V Millau se kvůli automobilovým zplodinám nedalo dýchat, obyvatelé kličkovali jako zajíci mezi auty, kdykoliv se potřebovali dostat na druhou stranu silnice. Proto bylo v roce 1987 rozhodnuto, že dálnice povede tak, aby se městu vyhnula.

REKORDMAN

Dálnici stál v cestě kaňon, jejž bylo nutné překlenout viaduktem dlouhým téměř dva a půl kilometru. Byl to tvrdý oříšek. Jeho rozlousknutí si vzal na starost francouzský inženýr Michel Virlogeux a anglický architekt Norman Foster. Vymysleli most, který údolí vykousané řekou Tarn překonává na sedmi štíhlých pilířích, z nichž jeden dosahuje výšky 343 metrů: to je světový rekord. Když jedete po vozovce (v každém směru jsou dva jízdní pruhy), ocitáte se v jednom místě nad propastí hlubokou 270 metrů.

ELEKTRONICKÝ HLÍDAČ

Je to impozantní pocit, mít pod sebou takovou hloubku a přitom vědět, že nehrozí žádné nebezpečí, protože viadukt je nepřetržitě hlídán nejmodernější elektronikou. Sleduje se rychlost větru vanoucího z Pyrenejí (přesáhneli 110 kilometrů za hodinu, kamiony na most nesmějí), stejně jako stabilita nosných prvků. V blízkosti mostu je zakázáno zastavit; za neuposlechnutí hrozí pořádná pokuta. Pokud si jej řidiči chtějí prohlédnout, mají možnost na jeho jižní straně sjet z dálnice a v klidu si vybrat z několika vyhlídkových míst.

BETONOVÁ POEZIE

Pod mostem je informační centrum, kde se prodávají fotografie a suvenýry. Avšak není nad to si tenhle skvost vyfotografovat vlastním aparátem. Krásně vypadá zvláště v ranních hodinách, kdy je údolí utopeno v mlze, z níž vystupují jen ostré špičky pilířů. Sluší mu to také při západu slunce, kdy štíhlými pylony pronikají paprsky a zvýrazňují jejich (zdánlivou) křehkost. Vlastně se zdá, že není chvíle, kdy by most působil všedně. Je to stavba budoucnosti.

MÍRY A VÁHY

Celý most váží 290 tisíc tun a je dlouhý 2460 metrů, nejvyšší ze sedmi pilířů, které jsou položeny na pět metrů silné betonové desce, dosahuje do výšky 343 metrů - to znamená, že o 22 metrů přesahuje slavnou Eiffelovu věž. Viadukt Millau se sice může pochlubit nejvyšším pilířem na světě, ale vezmeme-li v úvahu výšku vozovky (zde maximum 270 metrů), je rekordmanem ocelový most přes soutěsku Royal Gorge v americkém Coloradu, postavený v roce 1929, který se klene 321 metrů nad hladinou řeky Arkansas.

Z ARCHITEKTA ŠLECHTICEM

Norman Foster, architekt viaduktu Millau, patří k nejslavnějším a nejvyhledávanějším světovým architektům posledních třiceti let. Projektoval kupříkladu přestavbu Reichstagu v Berlíně, Millenium Bridge v Londýně nebo nový stadion ve Wembley. Je nositelem Pritzkerovy ceny za architekturu (1999) - nejvýznamnějšího ocenění, jakého mohl ve svém oboru dosáhnout. Byl povýšen do šlechtického stavu (lord). Letos 1. června mu bylo sedmdesát let a několik dní předtím navštívil Prahu, protože je možné, že by zde mohl v budoucnosti pracovat.

***

PŘEJEZD NENÍ ZADARMO
Stavební práce na viaduktu byly zahájeny 16. října 2001 a už 14. prosince 2004 - o pouhých třicet osm měsíců později - jej slavnostně otevíral francouzský prezident Jacques Chirac. Most stál 394 milionů eur, v přepočtu asi dvanáct miliard korun. Stavbu financovala soukromá společnost Eiffage, a kdo chce most využít, musí zaplatit mýtné ve výši 4,9 eura za osobní automobil, o prázdninách je to dražší (6,5 eura). Společnost má spočítáno, že by se jí náklady měly vrátit už v roce 2014.