Na skutečnost, že čeští hráči patří k pilířům nejlepších evropských fotbalových klubů, jsme už léta zvyklí. Málokomu se však chce věřit, že desetiletý kluk z Prahy vyrazil do Manchesteru United a svými schopnostmi tam položil na lopatky 42 vrstevníků z celého světa.
Dnes jedenáctiletý Ondra Karafiát je na první pohled docela obyčejný kluk, který většinu času tráví s míčem a kamarády na fotbalovém hřišti. Dal jsem si s ním schůzku na hřišti v Horních Měcholupech, kde jednou týdně absolvuje se svým osobním trenérem individuální trénink nad rámec svého běžného tréninkového plánu. Našeho rozhovoru se zúčastnila i Ondrova maminka Hana Karafiátová, která odpovědi svého syna doplňovala a upřesňovala.
Ondro, proč sis vybral právě fotbal?
Protože fotbal je nejlepší sport ze všech a může ho hrát opravdu úplně každý. Stačí vám k tomu jenom míč. Mamka říká, že jsem se za míčem začal honit hned, jak jsem se poprvé postavil na nohy. A asi je to pravda, protože co si pamatuju, tak míč jsem měl s sebou vždycky.
Kdy ses stal fotbalistou?
Naši chtěli, abych hrál fotbal, jak nejdřív to půjde, protože jsem si to opravdu přál. Navíc jsem prý hyperaktivní dítě. Mamka se mě snažila přihlásit už v pěti letech do pražské Sparty. Jenže oni tehdy ještě s tak malými dětmi nepracovali. Dneska už je to jiný a od pěti let se do klubu člověk může zapsat běžně. Hodně se totiž změnil pohled na výchovu malých hráčů, protože se to odráží na postavení celého klubu – ve výkonu i v prestiži.
Takže v pěti letech tě nikam nevzali?
Vzali, ale ne do Sparty, kam mě rodiče původně chtěli dát. Nakonec mě zaregistrovali do ABC Braník, kde to bylo něco jako ve školní družině. Pak jsem hrál v Bohemce a stejně jsem nakonec přešel do Sparty. Hraju v ní už tři roky a naši říkají, že je to na mně hodně znát.
