Snímky z kosmu dokazují postupný zánik Aralského jezera

První snímek Aralského jezera z oběžné dráhy pořídila posádka amerického raketoplánu v roce 1985. Ten poslední byl pořízen tento měsíc spektrometrem satelitu Envisat Evropské vesmírné agentury, nejvýkonnější družicí určenou pro pozorování životního prostředí. Za osmnáct let, které tyto snímky oddělují, se jezero prakticky rozdělilo na dvě vodní plochy, kolem nichž se rozprostírá solná poušť, jež bývala kdysi dnem.

Aralské jezero leží na hranicích mezi Uzbekistánem a Kazachstánem, řeky Amudarji a Syrdarji, které ho napájí, však pramení tisíce kilometrů daleko v pohoří Pamír. Než se dostane až do jezera, musí protéct velkou částí střední Asie, a v tom je právě problém. V šedesátých letech začalo v této čísti bývalého Sovětského svazu velkoplošné zavlažování tamních bavlníkových polí a do jezera tak od té doby přitéká méně a méně vody. V současné době je zavlažovací systém zastaralý a ve velmi špatném stavu - velké množství vody tak navíc přijde úplně vniveč. Za posledních 40 let ztratil Aral polovinu své rozlohy a tři čtvrtiny svého obejmu vody. Dřívější rybářské osady teď leží v prosolené krajině, mnohdy i 150 kilometrů daleko od současného břehu jezera.
Středoasijské státy se nyní pokoušejí dohodnout na společném postupu k záchraně Aralského jezera, ve skutečnosti je mezi nimi však jen malá shoda, jak se co nejlépe podělit o tento vodní zdroj, a tak brzké zlepšení bohužel nelze očekávat.