Expedice Arapaima 2007

Expedice Arapaima 2007
Sdílej
 
Slavný rybář Jakub Vágner opět září. Co chvíli se připomene nějakým světovým rekordem, naposledy ulovením obřího sumce. Pojďme s ním po stopách bájné Arapaimy!

CESTA DO NEZNÁMA

Přesné místo letošní expedice, motivované snahou ulovit po loňském úspěchu ještě větší exemplář bájné a vědecky nepříliš známé ryby Amazonie Arapaimy gigas, vybírám svým oblíbeným způsobem. Zapíchnu prst kamsi do oblasti, ve které tuším výskyt této ryby, zadám souřadnice do GPS a jedu. Sám, s kamarádem se setkám až na místě. Cesta do neznáma.
Až k pralesu je cesta bezproblémová. Na místě je to již horší. Najímám průvodce, člun a pádla, jinak to nejde.

SETKÁNÍ S INDIÁNY

Doufáme, že nám naše předchozí studium indiánských kmenů k něčemu bude. Je potřeba vědět, jestli kmen, který potkáte, patří k těm civilizovanějším, nebo méně civilizovaným. Někteří indiáni už viděli bílé tváře, ale naopak jsou kmeny, které bělochy neznají a považovaly by nás za zlé duchy ničící prales. Je to strašně zvláštní pocit, jakmile do amazonského pralesa vstupujeme. Jako by nás sledovaly tisíce očí. My o indiánech nevíme, ale o ni o nás vědí zcela určitě. Vždycky když se objeví, máte pocit, že vyrostli ze země. Hledáme obětní místo. Posléze s úspěchem, má podobu jakéhosi totemu.

Pokládáme na místo dar, indiánský náhrdelník. Teď již zbývá jen čekat, zda dar zmizí a objeví se nějaký pro nás. Pokud by dar zmizel a na místě nebylo nic, musíte čekat, chtějí jednat. Pokud by nezmizel, máte smůlu, a rozhodně se nedoporučuje chodit dál, znamená to jistou smrt. Najednou dostanete šipku s jedem kurare do krku a není vám pomoci.

NA STOPĚ ARAPAIMY

Máme štěstí. U obětního místa nacházíme jiný náhrdelník, což znamená, že můžeme jít dál a nemusíme se ničeho bát.
Tedy ničeho kromě jaguárů, černých kajmanů, piraní, anakond a jedovatého hmyzu. Ale alespoň ze strany místního kmene jsme na chvíli v bezpečí.

Setkání probíhá s nedůvěrou na obou stranách, domlouváme se rukama, nohama. Potřebovali bychom získat na nějakou dobu azyl a potravu, což se posléze daří ujednat. Následující dny se aklimatizujeme, pojídáme papoušky a opice, okoukáváme zvyky a kulturu, o tolik bohatší a reálnější než je ta naše západní, a překonáváme drobné problémy (někdy máte třeba trochu halucinace, když sníte papouška, kterýho indiáni zabili jedem kurare… oni už jsou zvyklí, ale vy vidíte více stromů, než je zdrávo).


Od indiánů jednoduchými odposlouchanými výrazy sondujeme, zdali znají a loví arapaimu. Informace jsou celkem příznivé. Vychází najevo, že indiáni rybu znají, neboť ji vídávají, jak se vynořuje nad hladinu, když se potřebuje nadechnout kyslíku ze vzduchu, což je pouze jedna z jejích zvláštností. Nikdy ji ale neloví, je to nebezpečné. Už třicetikilový exemplář mi rozmetal podběrák na kusy a taková, jakou popisují indiáni, by musela mít sílu mnohem větší než člověk, o velikosti nemluvě. Chystáme se tedy na obhlídku terénu.

BOJ

Po mnoha dnech potkáváme exemplář arapaimy. Je neuvěřitelně velká a má brutální sílu. Kdyby vás udeřila svým pancéřovým tělem, nemuseli byste to přežít. Lovíme na prut, zabrala, táhneme ji k lodi. Je už unavená, téměř ji máme. Musím počkat, až ještě trochu povolí.

Najednou se mi však zamotává šnůra z navijáku do náramku, který mi daroval jeden indián, a ten nechce povolit. Nemohu tak dobře táhnout za prut. Křičím na svého indiánského průvodce, ať provaz přeřízne, ale ten omylem přeřezává šnůru od prutu. Ryba se vzpamatovává a mizí v dálce. Tentokrát tedy zvítězila ona. A já pro příště zvolím jinou strategii.

ÚSPĚCH

Když jedno z dalších mlhavých rán sedím na člunu a těsně vedle lodi se vynoří arapaima ještě daleko větší než ta minulá, zapomínám na chvíli dýchat. Je ale potřeba se vzpamatovat. Nahazuji návnadu. Ryba nebere, není hloupá. Koneckonců má mozek skoro dvojnásobně větší než ostatní sladkovodní ryby. Návnadě z pirani už ale neodolá. Smýká náš člun vodou, skrz kořeny a překážky. Šílená jízda.

Celé to trvá neuvěřitelnou dobu. Po několika hodinách ale přece jen cítíme, že ryba je unavená. Vrhám se na ni holýma rukama, taktika z minule zklamala. Je to zcela vyrovnaný souboj. Po nějaké době se mi, neznámo jak, přece jen daří vyvléci giganta z vody. Téměř tři metry a sto šest kilo. Indián, který v životě nedržel v ruce fotoaparát, historický okamžik zaznamenává, než rybu pustíme zpátky. Vítězství!



Jakub Vágner


Datum narození: 24. 12. 1981
Procestoval: Kazachstán, Uzbekistán, Austrálii, povodí Amazonky, Asii
Pořady o rybářství: Jak na to, S Jakubem na rybách



Arapaima velká

Arapaima velká (neboli gigas) žije v povodí Amazonky. Je to největší sladkovodní ryba světa. Dosahuje prý délky až 5 m a váhy 1000 kg, ale vědecké poznatky o ní jsou nedostatečné. Zvláštní je tím, že dokáže dýchat atmosférický kyslík.

Autor

Tereza Švejdová

 

Články odjinud