Heterochromie
Jedna z věcí, která všechny zaujme doslova na první pohled, je heterochromie, tedy stav, kdy oči nemají stejnou barvu. Někdy jsou rozdíly jemné, jindy působí jako dva úplně jiné světy. Heterochromie není ve většině případů zdravotní problém. Některé děti se s tím narodí, jiným se barva oka změní až během života. Právě v takovém případě ale nemusí jít jen o kosmetickou záležitost a nově vzniklá změna barvy oka by měla být odborně vyšetřena.
Presbyopie
Po čtyřicítce se začíná běžně ozývat presbyopie. Jedná se o situaci, kdy čočka uvnitř oka postupně tuhne a přestává být pružná. Projevuje se tím, že text je najednou lépe čitelný na větší vzdálenost. Není to nemoc ani žádné drama, ale prostě fáze života, kterou prochází téměř každý. Oči jsou unavené z práce nablízko, písmo se slévá a člověk má pocit, že ho zlobí světlo nebo únava. Ve skutečnosti jde však o změnu, kterou lze snadno vyřešit, stačí ji jen nepřehlížet.
Mrkání
Když se zamyslíme nad tím, co všechno oči během dne zvládnou, mrkání většině lidí ani nepřijde na mysl. Přitom jde o jednu z nejaktivnějších činností, které oko vykonává. Za běžný den mrkneme klidně i 20 000-krát, aniž bychom si to uvědomili.
Každé mrknutí funguje jako rychlý servis. Oko se zvlhčí, vyčistí a připraví na další porci sledování světa. Vše probíhá během zlomku sekundy a většina lidí to považuje za naprostou samozřejmost. Potíž nastane ve chvíli, kdy oči dostanou méně prostoru mrkat, což se děje hlavně u obrazovek. Pohled zůstane přilepený na displeji a mrkání se zpomalí. Oči to poznají okamžitě a začnou pálit nebo štípat.
Každá duhovka má vlastní podpis
Možná to zní překvapivě, ale struktura duhovky je u každého jedince zcela jedinečná, stejně jako otisk prstu. Tvar žilek, vzor paprsků i drobné rýhy vytvářejí obraz, který se neopakuje, nedá se snadno napodobit a zůstává stabilní. Právě proto se duhovka používá i v bezpečnostních systémech. Oko tak získává i zcela novou roli. Stává se identifikačním prvkem, který je svou přesností srovnatelný s otiskem prstu.
Oči a emoce
Když se člověk lekne nebo překvapí, oči reagují okamžitě. Zornice se rozšíří, pohled se změní a výraz obličeje se posune ještě dřív, než vyjde první slovo. Právě to dává očím schopnost prozradit, co cítíme. I když se někdo snaží působit klidně, oči často prozradí, že uvnitř probíhá úplně jiná scéna. Proto se říká, že oči mluví za nás.
Oči toho zvládnou skutečně mnoho, ale většina lidí si to uvědomí teprve ve chvíli, kdy se objeví potíže. Pokud jim však dopřejeme potřebnou péči a občas si všimneme, jak fungují a co potřebují, odmění se tím nejcennějším. Pohodlným a čistým viděním, které drží krok s tempem každodenního života.
