Pojem bor je poměrně široké označení pro celou řadu lesních typů s převahou borovice. Jsou to lesy na velice chudých půdách, na místech s nedostatkem vlhkosti i naopak v polohách trvale ovlivněných vodou. Borovice je velice nenáročná a vděčná dřevina, což člověka v minulosti vedlo k jejímu bezhlavému pěstování i na těch místech, kam vlastně nepatří.
Pojem bor zahrnuje lesy jednak na velice chudých půdách, lesy na místech s nedostatkem vlhkosti, lesy naopak v polohách trvale ovlivněných vodou nebo lesy v oblastech s nepříznivými klimatickými podmínkami s vysokými teplotními rozdíly mezi létem a zimou. To jsou místa, která díky svým vlastnostem nevyhovují jiným u nás běžným dřevinám. Zde si houževnatá a otužilá borovice dokáže bez cizí pomoci vybojovat hlavní postavení a zatlačit své jinak silnější konkurenty do pozice přimíšených dřevin.
Na chudých a sušších půdách se borovice dělí o místo s dubem, s vyšší nadmořskou výškou může přibývat i buku, v pískovcových skalních městech se díky nižším teplotám dokáže výrazněji prosadit smrk. Tam, kde je čerstvě vlhká půda, a kde se po jarním tání sněhu dlouho drží voda, vzniká poněkud neobvyklá směsice borovice, dubu a jedle. Hovoříme pak o jedlovém boru.
Na rašeliništích je věrným průvodcem borovice
bříza. V některých rašelinných lokalitách je borovice lesní zastoupena svou menší kolegyní
borovicí blatkou.
Blatkový bor najdeme v Třeboňské pánvi, na Šumavě, Českém lese, Českomoravské vrchovině nebo Hrubém Jeseníku. Na skalních hřebenech a kamenitých sutích vzniká
reliktní bor. Pro něj je typický malý a křivolaký růst dřevin způsobený jak nedostatkem živin a vody, tak velkými výkyvy teplot. Takové lesy mají velký
ochranný význam. Po jejich odlesnění by došlo ke zničení celého prostředí. Výsledkem by byla smytá skála nebo nehostinné balvanisko, neschopné přijmout jakoukoliv jinou vegetaci.
Borový les má často
řídký zápoj. To znamená, že se koruny jednotlivých stromů nedotýkají a nechávají k zemi proniknout velkou část slunečních paprsků. Chládek v parném letním dni proto pod borovým lesem nehledejte. Vyšší teplota naopak vyhovuje nejrůznějšímu hmyzu, kterého je v borech opravdu požehnaně.
Borovice je velice nenáročná a vděčná dřevina. To člověka v minulosti vedlo k jejímu bezhlavému pěstování i na těch místech, kam vlastně nepatří. Velká většina našich borových lesů není přirozených a vznikla tam, kde rostl dubový nebo bukový les. Je to určitě škoda. Jednotvárná borová výsadba se nevyrovná svěžímu listnatému lesu. V nejlepším případě si jí oblíbí houbaři pro svoji téměř geometrickou přehlednost. V horším případě padne za oběť náletu některého ze svých četných škůdců. Dalším velkým rizikem je námraza, která dokáže
borové monokultury pořádně polámat.
