Doubrava je velice široké a poměrně nepřesné označení pro celou řadu navzájem se dosti lišících lesních typů. Co tyto lesy spojuje jsou vlastně podobné přírodní podmínky, které můžeme charakterizovat vysokou teplotou, nízkými srážkami v průběhu roku a dlouhou vegetační dobou.
Doubrava je velice široké a poměrně nepřesné označení pro celou řadu navzájem se dosti lišících lesních typů. Co tyto lesy spojuje jsou vlastně podobné přírodní podmínky, které můžeme charakterizovat vysokou teplotou, nízkými srážkami v průběhu roku a dlouhou vegetační dobou. To se v našich podmínkách týká poloh zhruba do 350 metrů nad mořem. Co stojí za onou různorodostí, je právě charakter geologického podloží a samotné půdy, popřípadě jiné vlivy, jako působení vody. Mezi hlavní dřeviny patří dub zimní, dub pýřitý, dub cer zvaný též slovenský a také jasan úzkolistý.
Na slunných skalnatých svazích na živinami bohatých horninách vznikají dřínové doubravy. Jak název napovídá, důležitou složkou těchto lesů jsou kromě dubů rovněž keře (dřín, skalník, ptačí zob) a dřeviny tzv. druhé velikosti jako javor babyka, jeřáb břek a jeho příbuzný jeřáb muk. Díky velkým rozestupů mezi jednotlivými zakrnělými stromy a bohatému bylinnému patru působí na jaře tento les vyloženě jižním slunným dojmem. najdeme tyto lesy na čedičích a znělcích, v Českém a Moravském krasu na vápencích. Dobrým typem na nedělní procházku může být výlet do rezervace Doutnáč na Karlštejnsku.
Lipové a na chudších půdách březové doubravy jsou rozšířeny na plošinách a pánvích s mírnými pokleslinami se špatným odtokem vody. Tyto lesy působí na jaře díky bohaté vegetaci velice svěžím dojmem. Po zimě je půda promáčená, naopak v letním období vysychá. V takových podmínkách se dub mísí právě s břízou, lípou, ale i osikou, habrem, borovicí a vzácně dokonce i se smrkem. Mezi bylinami je častá konvalinka vonná, mochna bílá, typické jsou ostřice.
Konečně na chudších písčitých půdách živoří borové doubravy. Dřeviny díky propustnosti půdy často trpí suchem. Člověk však tyto lesy z hospodářských důvodů již dávno převedl na bory, čímž obrátil původní zastoupení dřevin. Převládá ekonomická borovice a dub plní jen doprovodnou funkci. Stejnotvárností a prostou výstavbou se takový les blíží přirozeným borům. Na bohatších půdách hovoříme o habrových doubravách. I zde jednoznačně převládá dub, mísí se však s náročnějšími listnáči jako je habr a lípa. Z pohledu hospodáře bývá opět výhodnější vysázet borovici.
V našich lesích můžeme často narazit na čistý habrový ostrůvek. Ani habřiny však nejsou v pásmu doubrav původní a vznikly pod vlivem tzv. pařezového hospodářství. Brzy po smýcení dospělého habru vyrazí z pařezu četné mladé výhonky. Ty se nechají bez dalších větších zásahů dorůst do tloušťky polen a strom, nyní s několika tenčími kmeny, můžeme opět pokácet a velice jednoduše rozřezat na palivo. Celý proces se zhruba po dvaceti letech opakuje. Habr tak s pomocí člověka vytvoří čistý porost.
