Dnes začneme s novým tématem. Nebude zdaleka tak rozsáhlé jako multiplexery a demultiplexery a spíše půjde o jeho doplnění o další poznatky. Jak jste již správně pochopili, bude se jednat o téma, kterým jsme se již zabývali. Jedná se o binární komparátory, kterým jsme se věnovali spíše v jejich zjednodušené formě.
Komparátory a jejich uplatnění v praxi.
Minulým dílem jsme ukončili poměrně rozsáhlé téma, ve kterém jsme se věnovali skupině obvodů označovaných jako multiplexery a demultiplexery. Dnes začneme s tématem novým. Nebude zdaleka tak rozsáhlé a spíše půjde o jeho doplnění o další poznatky. Jak jste již správně pochopili, bude se jednat o téma, kterým jsme se již zabývali. Jedná se o binární komparátory, kterým jsme se věnovali spíše v jejich zjednodušené formě. Jejich princip jsme si blíže poslali více na pokusech například s hradly NOR, než ze skutečným obvodem, který by se dal označit za komparátor. Pokud si vzpomínáte, jediným obvodem, který jsme si uvedli byl 7485.
Oba tyto celky tak budeme používat v několika zapojeních společně.
Nejprve si zopakujeme princip takového komparátoru. Primárně jej můžeme zařadit mezi kombinační logické obvody, kam řadíme hradla a jejichž vlastností je okamžitá odezva na výstupu, která je pouze ovlivněna aktuálním stavem na jejich vstupu a ne stavy předešlými. Hradla jsou také základním stavebním prvkem komparátorů.
Komparátory nejsou ve své podstatě nic jiného, než obyčejné logické obvody, které dokážou porovnat dvě paralelní informace přivedené v binární podobě k jejich vstupům. Tyto dvě informace pak vyhodnotit na svých výstupech.
Takovýto komparátor je nejběžnějším, se kterým se můžeme v praxi setkat. Pomocí nastavovacích vstupů nastavíme, jaký vztah mezi vstupujícími informacemi nás zajímá. Zda rovnost, nebo pokud má větší hodnotu vstup A, nebo vstup B.
Pochopitelně, že si položíte otázku, kde se s užitím komparátoru a respektive i paměti můžeme setkat v praxi. Odpověď je velice jednoduchá. Jedním z příkladů může být úloha porovnávání času. Představte si například nějaký digitální budík. Po něm chceme, aby nás vzbudil v přesně nastavený čas. Jednou z možností jak to udělat je použití komparátoru. Nejprve si nastavíme čas kdy chceme, aby se budík aktivoval a tuto hodnotu, samozřejmě převedenou do binární podoby zaznamenáme do paměti. Pak použijeme komparátor a vstupy pro jedno slovo propojíme s naší pamětí, ve které je uložen čas buzení a vstupy druhé napojíme na hodiny.
Komparátor tak bude porovnávat skutečný čas s časem uloženým v paměti a až dojde ke shodě spustí pomocí svého výstupu poplach.
Právě tento jednoduchý princip si ověříme v několika příštích dílech a začneme se tak seznamovat i s použitím jednotlivých polovodičových pamětí v praxi.
