Slávka si lebedila v hlubokém křesle a žhavila mobil: "No a pak vykládal fajn fór. Jakej? Já ho zapomněla dřív, než jsem ho pochopila. Hele Jani, já už končím, někdo zvoní." Zastrčila mobil do rohu křesla a šla ke dveřím. Škvírou dveří jištěných řetízkem se na ni zazubil příjemný mládenec: "Dobrý den, slečno, jdu vám zachránit život, abyste se nám neotrávila. V baráku někde utíká plyn, necítíte nic?"
"Cítím. Pivo."
Mladík nasadil úřední tón a mávl nějakou průkazkou: "Pustíte mě dovnitř? Jsem od plynáren. Tak slečno, musím zkontrolovat stoupačky v bytovém jádru."
Slávka vyvlékla řetízek a otevřela. Mladík vrazil dovnitř a jeho tvář ztvrdla: "Padej do pokoje a naval prachy. A kdyby tě napadlo ječet, tak ..." V jeho ruce se objevil nůž.
"Dobře, dobře, jenom neblbni! Naši tu mají nějaké peníze, dám ti všechno, jenom neblbni," snažila se Slávka ovládnout přeskakující hlas. Šla k sekretáři a vzala za zásuvku.
"Jdi od té zásuvky, padej támhle do křesla," zarazil ji mladík v obavě, aby v zásuvce nebyla zbraň. V zásuvce našel jen pět stovek, ale byla tu platební karta spořitelny: "Tak povídej, jaký je k té kartě PIN. Když bude blbý, někde si na tebe počkám a vyzdobím ti fasádu."
Po krátkém váhání mu ho Slávka nadiktovala, mladík si ho zapsal propisovačkou na zápěstí a pochválil ji: "Hodná. Ještě se mrknu do ledničky, nějak mi vyhládlo."
Slávka požádala, může-li na záchod. Mladík kývl, ale šel k hlavním dveřím, zamkl a klíče strčil do kapsy. Otevřel pivo, pustil se do jídla. Slávka zatím na záchodě ťukala na mobilu, vyloveném potají z rohu křesla, SOS na otcův mobil. Vrátila se s hraným klidem k mladíkovi: "Hele, dej mi taky. Stejně nic nenadělám, naši jsou pojištění, tak o co jde. Proč ty se vlastně takhle živíš, vypadáš docela solidně."
Mladík se po ní nedůvěřivě podíval: "Nechceš mě snad rozbrečet?" Ale dal se zlákat k hovoru a dalšímu pivu. Vykládal, dělal machra, chodil po pokoji. Najednou z okna uviděl, jak dole z auta vybíhají policisté. "Ty děvko!" Jak jsi to udělala?" Rozeběhl se ke dveřím, odemkl a vyrazil na chodbu. Slyšel hučet výtah, na schodech dupot. Pustil se tedy nahoru. Marně trhal zámkem poklopu na střechu. Zazvonil nazdařbůh na jedny dveře. Nic. A už slyšel, jak ta holka ječí, že asi běžel nahoru, a pak blížící se kroky. Zastrčil peníze a kartu do hlíny v kořenáči velkého fíkusu na chodbě a vydal se jakoby nic dolů.
Policista ho ale nekompromisně otočil a přirazil ke schodům. Když u něj nic nenašli, mladík pookřál: "Já šel tady k Vávrům, ale nejsou doma, tak zas jdu. Co po mně chcete? Ta holka si vymýšlí!"
OTÁZKA PRO ČTENÁŘE
Čím policisté zpochybnili mladíkovu obhajobu? Řešení pošlete do 14 dnů, tři ceny čekají.
