Už jsem mu psala, ale…

Milý Mourrisone, jsem Vendy, nedávno jsem ti psala, jak jsem se na tom školním zájezdu zamilovala do jednoho kluka. Asi bych to potřebovala o něco doplnit. Včera jsem mu napsala, abych zjistila, do jaké chodí třídy. Odepsal dost stručně, ale přátelsky. Je o dva roky starší než já a navíc jsem se dozvěděla, že za rok bude maturovat. Už za rok! Horší to snad být nemohlo. Trošku mě uklidňuje, že teď budu mít třeba možnost ho pozdravit na chodbě (pokud ho tedy vůbec potkám), aniž by to vypadalo hloupě, nebo tak něco, ale to je tak všechno. Chci se s ním aspoň spřátelit, jenže si nejsem moc jistá, jestli by o to stál. Můžu mu napsat k narozeninám, třeba z toho všeho nakonec pochopí, že o něj mám zájem... ale těžko říct, jestli by to vůbec bylo dobře. Hlavně se nechci vnucovat nebo něco přehánět. Přála bych si, abych s ním mohla aspoň mluvit, ale ona k tomu není žádná příležitost. A i kdyby byla, nevím, jestli bych jí využila. Teď si říkám, že ano, jenže já nejsem moc extrovertní typ, takže... takže jsem docela zoufalá. Je mi z toho smutno. Mám pocit, že nemám žádnou šanci. Kromě toho, on má ve své třídě kamarádů nebo známých dost... Nevíš prosím, co bych měla udělat? Vendy

Odpověď

Ahoj Vendy, nevím, jestli sis před svým dopisem stačila přečíst moji předchozí odpověď. Já si myslím, že vždycky máš šanci. Jen se tvůj vyvolený musí nenásilnou formou dozvědět, že na něj myslíš a že máš o něj zájem. Jak jsem psal, nejlepší by bylo, kdyby sis zjistila, o co má zájem, co se mu líbí a jaké má koníčky. A pak se vydat tím směrem. Začít si s ním o tom povídat, zajímat se a podobně. Bude lepší, když budete mít ze začátku společné téma – a ještě ke všemu jeho zájem. Potom uvidíš, jak zareaguje. Mourrison

Sdílej

12. května 2018

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív