Když potkáte medvěda, nikdy nehrajte mrtvého! Medvědi jsou mrchožrouti a nejspíš by vás považovali za chutné sousto. Ani útěk se nedoporučuje, to je pro medvěda signálem k lovu. A věřte, že umí běžet rychleji než člověk. Podobné rady, jak se zachovat při setkání s medvědem, u nás asi moc nevyužijete. Velmi aktuální jsou však v amerických státech Florida, Louisiana a Maryland. Týkají se medvěda baribala, jehož zdejší dva poddruhy byly ještě nedávno zapsané v Červeném seznamu ohrožených druhů.
Od Kanady po Mexiko
Medvěd baribal (Ursus americanus) je nejrozšířenější druh medvěda na světě - obývá prakticky celou Severní Ameriku až po sever Mexika. Na tomto obrovském území vytváří 16 poddruhů, z nichž některé mají velmi omezený areál výskytu. Především ve Spojených státech je výskyt baribalů ostrůvkovitý: Z plochy, kterou obývali před příchodem Evropanů, zbyla sotva polovina. Některé poddruhy se tak ocitly na Červeném seznamu ohrožených druhů.
Úspěch ochranářů
Na jihovýchodě USA tento osud potkal baribala louisianského (U. a. luteolus) a floridského (U. a. floridanus). Přísná ochrana, zlepšení životního prostředí a reintrodukční programy byly nicméně tak úspěšné, že se během posledních deseti let jejich počty více než ztrojnásobily. Z Červeného seznamu proto mohli být zase vymazáni. Úspěch na jedné straně ale přinesl problémy na straně druhé: Jak medvědů přibývá, dostávají se stále častěji do kontaktu s lidmi.
Huňatý labužník
Na rozdíl od grizzlyho, který žije na stejném území, je baribal neútočný a plachý. Je ale také velký milovník jídla a pro kus žvance se odváží kamkoliv. Místo, na kterém se dobře nažral, si pamatuje i několik let. Naučil se tak navštěvovat parkoviště a návštěvnická centra národních parků, kde vybírá kontejnery s odpadky. Troufne si vlézt i na dvůr či zahradu u domu. Potravu hledá v popelnicích, vyjídá misky s krmením pro psy a kočky a nestydí se vyžrat ani ptačí krmítka.
Nekrmit!
Největší problémy ale způsobují turisté a návštěvníci národních parků. Medvědy záměrně krmí, aby je kvůli fotografování přilákali blíž. Ti se pak naučí tento zdroj potravy vyhledávat. Zastavují auta a pronásledují turisty, o nichž si pamatují, že mají něco dobrého v batohu. Takového „krotkého“ baribala je často nutné zastřelit, aby někomu neublížil. Pracovníci parků proto oprávněně říkají, že „krmený medvěd je mrtvý medvěd“.
Do lesa se zvonkem
I když zoologové považují útok baribala na člověka za výjimečný, občas k němu dojde. Většinou si za to ale člověk může sám tím, že ho překvapí. Turistům proto doporučují, aby nechodili tiše, ale naopak o sobě dávali vědět hlukem (zvonkem, zpěvem), aby se medvěd stačil vzdálit. Majitelům domů pak radí, aby nenechávali venku žádné jídlo a na odpadky si pořídili „medvěduvzdorné“ kontejnery. Psy a kočky by měli krmit v domě a ptačí krmítka zavěsit tak, aby k nim medvědi nedostali.
Ruce vzhůru
Pokud k setkání s baribalem přesto dojde, nesmíte zpanikařit. Nejlepší prý je, zvednout ruce, aby člověk vypadal větší, nedívat se medvědovi do očí a pomalu couvat. Pokud se medvěd postaví na zadní, znamená to jen zvědavost – chce si vás lépe prohlédnout. A pak obvykle tiše zmizí.
Co bude dál?
Zabránit setkávání medvědů s lidmi nepůjde úplně. Medvědům nelze zakázat vstup do obydlených oblastí, ale lze je naučit, že tam opravdu nic k jídlu nenajdou, tak ať si jsou hledat jinam. Pracovníci národních parků vydávají o medvědech informační příručky a u parkovišť a vstupů do parku instalují panely s doporučeními, jak se chovat, aby se nebezpečí střetu s medvědem minimalizovalo. Pokud se jimi budou lidé řídit, bude možné i „přátelské“ soužití lidí a baribalů.
Více o medvědech:
