Medvědí podpis: Jak se značkuje led a sníh

Medvědí podpis: Jak se značkuje led a sníh
Sdílej
 
Lední medvědi vyčtou ze svých stop mnohem víc, než by se na první pohled zdálo.

 

 

Nejen šelmy, ale i spousta dalších savců používá k vzájemné komunikaci pachové značky. Stačí se podívat na obyčejného psa, jak pečlivě očichává kdejaký roh a patník a pak k němu přidá svou vlastní značku – svou zprávu a podpis. Medvědi si podobným způsobem označují stromy (nezvedají tlapku, ale otírají se o ně zadní částí těla).

 

 

V zemi bez patníků

Pachová komunikace je důležitá především pro druhy, které žijí samotářsky. Lední medvědi jsou z tohoto pohledu „ultrasamotáři“ – žijí roztroušeni na rozsáhlém území a k setkání dvou jedinců dochází jen vzácně (s výjimkou případů, kdy se stáhnou ke zdroji potravy, jakým je např. mrtvá velryba vyvržená na břeh). Přesto i oni potřebují být ve vzájemném kontaktu. Jenže kam mají umístit pachové značky, když se po většinu roku pohybují po mořském ledě či holých sněhových pláních, kde o strom nezavadí a ani patníků tu mnoho nenajdou?  

Mluvící tlapa

U ledních medvědů se proto vyvinul jedinečný způsob značkování. Vědci zjistili, že lední medvědi mají v chlupových cibulkách na spodní straně tlap několik zvětšených mazových váčků, které fungují jako pachové žlázy. Medvěd tak o sobě informuje ostatní v každém otisku tlapy. Stejně jako u jiných zvířecích pachových značek i tyto slouží k označování hranic teritoria nebo jako jakýsi podpis hlásající, jak velký a silný medvěd je. Největší význam ale tyto značky mají v době rozmnožování – jen díky nim dokáže samec najít samici připravenou k páření.

 

Život ledních medvědů okem skryté kamery

Život ledních medvědů okem skryté kamery

Účastníci výzkumu

Pro ověření své teorie sesbírali vědci pachové vzorky ze stop více než dvou set divokých ledních medvědů pohybujících se v oblasti Beaufortova a Čukotského moře. Vzorky pocházely z různých ročních období a byli v nich zastoupeni samci i samice různého věku. Pak se do výzkumu zapojili lední medvědi chovaní v deseti severoamerických zoologických zahradách. Vědci jim předložili sebrané vzorky a sledovali, jak na ně budou reagovat.

Volání jara

Medvědi v zoo o stopy svých divoce žijících příbuzných opravdu jevili zájem, ten ale nebyl vždy stejný. Nejvíc se zajímali o pachové vzorky ze stop, které za sebou zanechávali medvědi na jaře, tedy v období páření. Samce přitom zajímaly hlavně stopy samic a samice se naopak víc věnovaly stopám samců. Zvířata tedy zcela prokazatelně vyčetla ze stop pohlaví svého protějšku, ale i to, zda je připraven k páření. Stejně tak zvířata poznala, kterému medvědu se raději vyhnout, aby neriskovala zranění v souboji.

 

 

Ztracené stopy

Výsledky tohoto výzkumu poukázaly na další z mnoha hrozeb, které představuje oteplování a úbytek ledu v Arktidě. Jak led taje, vznikají v něm stále širší praskliny a přibývá volné vody, kterou musí medvědi přeplavat. Jejich stopy tak na sebe přestávají navazovat. Medvědi je pak nedokážou sledovat, což vede k tomu, že se v době páření nesejdou samci se samicemi. Období rozmnožování je u medvědů časově omezené, spousta medvědic se v tedy některých letech vůbec nedočká mláďat.

 

 

Blízké setkání s hladovým medvědem

Blízké setkání s hladovým medvědem

Podle nosu poznáš koalu

Podle nosu poznáš koalu

Pandy a neuvěřitelná bambusová dieta

Pandy a neuvěřitelná bambusová dieta

Klíčová slova:
medved, zvire
 

Články odjinud