Veverka objevená v muzeu

Veverka objevená v muzeu
Sdílej
 
Severoamerické poletušky rodu Glaucomys se o jeden druh rozrostly. Vědci ho překvapivě neobjevili v přírodě, ale v muzeu.

 

muzejních sbírkách se často skrývají hotové poklady. Patří mezi ně dokladové materiály živočichů dávno vyhynulých, které jsou dnes jediným zdrojem informací o nich. Ale i tvorové, kteří stále ještě obývají naši planetu, mohou vědce překvapit. Může za to hlavně obrovský pokrok ve studijních metodách.

Dříve byly za hlavní mezidruhové rozdíly považované především odlišné rozměry různých tělesných částí, především lebky nebo dlouhých kostí. Současní vědci se přestěhovali z terénu do laboratoří a využívají nejmodernější přístroje a laboratorní postupy. A právě ty přineslo objev nového druhu severoamerické poletušky. Místo měření dlouhých kostí se vědci podívali na jejich genetické informace a jeden druh – poletuška severní – se náhle rozpadl na druhy dva. Přestože jsou oba na první pohled od sebe k nerozeznání. Podívejte se, jak vypadá nový druh a v jakých podmínkách byl objeven.

Poletucha severní

Poletuška severní, která, jak její české (i anglické) jméno napovídá, obývá velkou část Severní Ameriky. Je největším současným druhem, může měřit až 30 cm, obvykle ale bývá menší. Zdržuje se hlavně v severských jehličnatých lesích, ostatně, ekologické nároky poletušek jsou docela významným rozlišovacím znakem (v jehličnatém lese těžko potkáte poletušku asapan).

Létání, čí spíš plachtění, jim umožňují kožní blány (tzv. patagium) napnuté mezí předními a zadními končetinami. V klidu je ovšem blána složená, tvoří jen jakýsi nenápadný faldík na boku zvířátka. I když se poletušky v klidu díky velkým očím (typickým pro noční živočichy) nápadně podobají našemu plchovi velkému, nemají s ním nic společného. Poletušky patří mezi veverky, zatímco plchové mezi myšovité hlodavce. Podívejte se na našem videu na roztomilou poletušku severní.    

Poletuška asapan

Jen o pár centimetrů menší je jižně žijící poletuška asapan (v angličtině ji jednoduše nazývají jižní). V přírodě ji na první pohled od její severní příbuzné nepoznáte a tak přichází na řadu prostředí – jsme-li v teplém listnatém lese, můžeme téměř s jistotou prohlásit, že jde o poletušku asapan. Pozorování za dne jsou vzácná, ale i tady dnes pomáhá technika – kamery s nočním viděním (a vhodně umístěné krmítko s oblíbenými semínky a oříšky) spolehlivě přítomnost poletušky zaznamenají.

Z lesa do parku

Z lesa do parku

Veverky v ohrožení

Veverky v ohrožení

Veverky se slunečníkem

Veverky se slunečníkem

Klíčová slova:
poletucha, veverka, zvíře