Veverky kapské se naučily šetřit vodou, kterou získávají především z potravy, přizpůsobili se i vysokým teplotám – jsou schopné slunit se i při teplotách dosahujících až 48 oC. Při vyšších teplotách se ukrývají v rozsáhlých podzemních norách, v nichž se drží teplota o několik stupňů nižší. Při hledání potravy se před přímým sluncem chrání svým huňatým ocasem – překrývají si jím hřbet jako slunečníkem. Písek jim také slouží ke koupeli – doslova se v něm "popelí".
Společenské veverky se nevyhýbají ani těsnému fyzickému kontaktu, právě naopak, vyhledávají ho i při písečné "lázni". Život v těsné kolonii pro ně má řadu výhod, ta hlavní je, že jsou mnohem lépe chráněné před útokem predátorů, nejčastěji mangust a šakalů. Stačí, aby jediná ze společenství spatřila nepřítele nablízku, a celá kolonie zmizí pod zemí. Těsné společenství také znesnadňuje šelmám zaměření pozornosti na jedinou veverku, dávají přednost izolovaným osamělým jedincům.
