Jane Goodallová byla nejen významnou vědkyní, bioložkou a ekoložkou, ale také velice inspirativní osobností. Během svého života, který zasvětila ochraně šimpanzů a divoké přírody, několikrát navštívila Prahu. Naposledy v minulém roce, aby pokřtila mládě gorily. Přitom také dostala výjimečnou možnost vybrat malému primátovi jméno - Gaia, tedy bohyně Země.
Několik let předtím okouzlila a inspirovala svou přednáškou studenty Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. A nejen je. Časopis ABC byl tenkrát také u toho. Jane Goodallová sice 1. října 2025 zemřela, ale my na ni vzpomínat nepřestaneme.
Jane Goodallová: Od žížal k šimpanzům
Když vystoupila v keňské Mombase, psal se rok 1959 a bylo jí 23 let. Nepřiletěla, připlula lodí. A neuplynulo mnoho času a Jane Goodallová začala zkoumat společenské struktury mezi šimpanzi v parku Gombe. Nejen o tom vyprávěla během své návštěvy Prahy v roce 2016.
Jane Goodallová je pro mnohé studenty, kteří seděli v přednáškovém sále Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, legendou. Legendou nejen díky výsledkům své práce, ale také ochotě a odhodlání bojovat za správnou věc.
Klidným hlasem shrnovala svůj život, výzkumy a způsob, jakým vnímá přírodu. A nebylo to vůbec nudné. Goodallové sice bylo 82 let, ale sršela energií a jemným humorem. „Začala jsem pozorovat přírodu už jako maličká. Přinesla jsem si do postele hrst žížal,“ smála se. Pak je s maminkou vynesly ven, aby nezemřely.
Cesta do Gombe: První objev, který změnil vědu a výzkum primátů
Žížaly byly úvodem k životu plnému přírodovědných dobrodružství. Goodallová pozorovala zvířata celé své dětství a dospívání. Chodila do knihoven a muzeí, kde se o nich dozvídala ještě víc.
Když se jako mladá dívka dostala do Afriky, věděla toho o tamní fauně hodně. Znalosti si na místě ještě rozšířila a hned prvním pozorováním dokázala pohnout planetou. Tedy obrazně, ve skutečnosti šlo „jen“ o sledování šimpanzů v tanzanském parku Gombe a nalezení důkazů, že šimpanzi používají nástroje.
„Viděla jsem, jak si upravují klacík pro vyrýpávání termitů ze dřeva,“ vzpomínala Goodallová na událost, která zásadně posunula její kariéru. Na základě dalšího sledování šimpanzů formulovala komplexní teorie (a potvrdila je) o chování zvířat ve skupině a komunitách. Do dneška jde o nejdelší vědecké sledování divokých zvířat – probíhá již 56 let.
Výzkum, který přepsal učebnice o chování zvířat a zrod vědecké ikony
První filmový dokument o Goodallové natočila společnost National Geographic roku 1963. Byl k tomu velký důvod. Výzkumy v parku Gombe měnily náhled vědeckého světa na zvířata a jejich schopnost vyjadřovat komplexní emoce anebo používat nástroje.
Samotná Goodallová se stala symbolem vědkyně, která bez formálního univerzitního vzdělání (kterého později dosáhla studiem na Cambridge) dokázala pochopit a rozklíčovat svět zvířat.
Od vědy k aktivismu: Ochrana přírody a vzdělání
Pražská návštěva ale neměla být jen vzpomínáním na úspěchy. Goodallová byla v posledních dekádách silně aktivní v ochranářském hnutí po celém světě. Věděla, jak na to – ve svém domovském parku Gombe musela vybojovat vlastní bitvu a uchránit ho od škodlivých vlivů. Jak to udělala? Začala do okolních vesnic šířit vzdělání. Vzdělání, říkala, je klíč.
„Dobrovolníci z vesnic monitorují prales, zasílají údaje do Global Forest Watch a pomáhají tak přírodě, ale i sami sobě,“ podotkla bioložka. A vlastně tím říkala ještě jednu věc: Dokázala držet prst na tepu technologické doby. V následujících větách vyzdvihla pozitivní efekt, který mohou mít sociální sítě při komunikaci mezi lidmi.
Když to vyšlo v Gombe, mohlo by to jít po celém světě. Proto vznikla nadace Roots & Shoots, pod jejímiž křídly vznikají po celém světě komunity pomáhající životnímu prostředí. Název, který bychom mohli přeložit přibližně jako „kořeny a výhonky“, má symbolizovat naše pevné spojení se zemí a přírodou a naději, že s ní dokážeme žít v souladu.
Starejte se o svět kolem nás
Právě naděje byla motivem prolínajícím se skrz naskrz celé povídání. Goodallová v sobě nosila naději, že se lidé dokáží domluvit na společném řešení a neskončí jako šimpanzi, kterým někdo rok po roku bral stromy v pralese, až se najednou ocitli v pralesní rezervaci.
Podobně by mohla dopadnout i lidská civilizace, kdyby neurvale pokračovala v těžbě přírodních zdrojů. Jednou bychom se rozhlédli a zjistili, že jsme si nenávratně zničili vlastní životní prostředí. Neměli bychom ale někoho „venku“, kdo by se postaral o nápravu, na rozdíl od šimpanzů v Gombe.
Povídání skončilo. Při potlesku si posluchači na důkaz úcty stoupli. Jane Goodallová pobavila, motivovala a připomenula hodnoty, na které se tak lehce zapomíná. Třeba že se máme starat o svět kolem nás. Není divu, že pro řadu lidí byla a je vzorem.
