Mravenci jsou stálou položkou na šimpanzím jídelníčku. A ne ledajací. Nejčastěji jde o mimořádně agresivní kočovné mravence rodu Dorylus. Důvod je zřejmý – tento druh mravenců vytváří jedny z největších mravenčích kolonií na světě vůbec. Šimpanzům se proto jejich lov vyplatí.
Šimpanzi loví mravence
Kočovní mravenci jsou všemi tvory v africké buši obávaní pro svá mohutná kusadla a dravost. Ani šimpanz by nevyvázl bez krutého pokousání, kdyby se pokoušel tyto mravence sbírat rukama. A navíc by se moc nenasytil, byla by to zdlouhavá a nepříliš efektivní práce. Ale vynalézaví šimpanzi přišli na způsob, jak mravence lovit ve velkém a bez rizika. K lovu používají sadu dvou loveckých nástrojů.
Hledání prutů
Šimpanzí lovecké pomůcky pocházejí prakticky výhradně z trnitého keře Alchornea hirtella (příbuzný pryšců). Ten se vyznačuje dlouhými dokonale rovnými pruty, které jsou k lovu kousavých mravenců ideální. Šimpanzi jsou proto ochotni hledat tento keř i daleko od nalezené mravenčí kolonie. Pouze v případě, že svůj oblíbený keř nenajdou, odlamují větve z jiných dřevin. K úspěšnému lovu potřebují dva pruty: jeden silný a jeden dlouhý tenký.
Rozzuřit a sežrat
Silnější prut slouží k proražení a následnému „rozšťourání“ hnízda, což mravence rozzuří. Pak přichází na řadu druhý mnohem tenčí prut, který šimpanz zanoří hluboko do proraženého hnízda. Mravenci se na něj vrhají a zakusují se do něj. Pak už stačí jen prut opatrně vytáhnout, rychle z něj dlaní shrnout mravence a nasypat si je do tlamy dřív, než se stačí vzpamatovat a zaútočit. Délka prutu přitom závisí na rychlosti a agresivitě mravenců – na ty rychlejší a agresivnější volí šimpanzi prut delší. Jeho obvyklá délka bývá kolem 64 cm, ale v některých případech může být dlouhý až 76 cm.
Proč nežerou jen ovoce?
Lov mravenců zajistí šimpanzům stejné množství živočišných bílkovin a tuků, jako kdyby lovili drobné savce. K jejich lovu však musejí vynaložit víc energie. Mravenci jsou tak mnohem výhodnějším zdrojem živin. Šimpanzi je požírají pravidelně po celý rok bez ohledu na to, jak dostupné či nedostupné je ovoce, kterým se jinak živí.
Lovecké technice a výrobě vhodných nástrojů se mladá zvířata učí od svých matek nebo sledují zkušenější druhy z tlupy a kopírují jejich postup. Tato dovednost, která se u různých tlup může nepatrně lišit, se tak předává z generace na generaci. Vědci proto mluví o tradici a kulturním chování.
Pod dohledem kamer
Výzkum šimpanzů probíhal v oblastech, kde nejsou zvyklí na lidi. Kromě přímého pozorování proto vědci využívají celou řadu nepřímých metod a měření. Množství sežraných mravenců např. zjišťovali podle nestrávených mravenčích hlaviček v šimpanzím trusu. Na vhodná místa v pralese rozmístili kamery, které zaznamenávaly výrobní postup nástrojů pro lov mravenců i samotný lov. Jedna z kamer dokonce zachytila šimpanze, který si vyrobil z větve nástroj, jímž prozkoumával samotnou kameru.
A pokud se o šimpanze zajímáte, mrkněte do časopisu ABC č 18/2021, kde najdete podrobnosti o prvním zaznamenaném útoku na gorily.
