Zoo Ústí nad Labem vybudovala nové terárium, které napodobuje podmínky tropického pralesa. Obývají ho zcela jedineční ještěři – pár bazilišků přílbových, které chová jen několik zoo na světě, ta ústecká je nově jednou z nich. Návštěvníci se ale musí hodně pozorně dívat, aby maskované ještěry v teráriu objevili.
Nová terarijní expozice napodobuje biotop bazilišků přilbových, kteří se od ostatních bazilišků liší snad úplně ve všem. Na rozdíl od ostatních druhů bazilišků jsou drobnější a velmi nenápadní.
Většina bazilišků navíc žije v blízkosti vody, kde aktivně loví a pronásledují svou kořist v korunách keřů a stromů nebo přímo ve větvích sklánějících se nad hladinu. To jim umožňuje rychle seskočit a ukrýt se v případě nebezpečí pod vodní hladinou. Jsou také proslulí svou schopností běhat po vodní hladině.
Vzácný bazilišek má unikátní strategii přežití
Bazilišci přilboví naopak do vody ani do korun stromů nevstupují, život tráví v potemnělém podrostu deštných lesů, kde většinou sedávají na tenkých kmíncích mladých stromků a na liánách. Tam trpělivě čekají na kořist, která k nim sama přijde.
Zcela přitom spoléhají na své maskování. V nebezpečí doslova strnou bez pohybu a snaží se vypadat jako nějaká větvička. Jejich maskování ještě zdokonaluje schopnost měnit barvu a kresbu kůže, takže zcela splynou s okolním prostředím.
V nové expozici ústecké zoo, která se nachází v horním patře pavilonu Exotária, je přesto lze po chvilce hledání najít. Terárium prozatím obývá chovný pár. Podle databáze ZIMS (Zoological Information Management System = evidenční systém zahrnující správu plemenných knih a informace o chovu zvířat) lze tento druh bazilišků vidět už jen v dalších dvou evropských zoo.
Milovník pralesního šera: Zajímavosti o bazilišcích z pralesů Střední Ameriky
Bazilišek přílbový (Corytophanes cristatus) je jedním ze tří druhů tohoto rodu. Jméno dostal podle nápadného hřebene, který sahá od hlavy téměř do poloviny zad a nápadně připomíná přílbu (nebo hřeben, na což odkazuje latinské jméno: cristatus = s hřebínkem). Pochází z tropických pralesů Střední a Jižní Ameriky, kde se zdržuje v jeho spodních patrech.
Na rozdíl od většiny ještěrů nepotřebuje sluneční záření, svou tělesnou teplotu udržuje na podobné úrovni, jaká převažuje v přízemí pralesa. Živí se hmyzem, pavouky, různými červy a menšími ještěry. Je schopen pohltit překvapivě velkou kořist, jako jsou třeba cikády.
