Vodní inženýrky: Šimpanzice kopou studny

Vodní inženýrky: Šimpanzice kopou studny
Sdílej
 
V deštném pralese je zdánlivě vody dostatek. Šimpanzi si přesto raději vykopou studnu. Proč? Prosakující voda je přefiltrovaná a lze ji považovat za pitnou...

Zkušení zálesáci to znají – není-li k dispozici potůček nebo studánka, získají čistou vodu tak, že v podmáčeném terénu nebo v blízkosti nějakého mokřadu vykopou jámu. Voda, která do ní prosakuje, je přefiltrovaná a lze ji považovat za pitnou. Ale že by něco takového uměla i zvířata?

Vodní jámy

Jisté je, že některá skutečně studny (nebo spíš vodní jámy) hloubit umí. Proslulí jsou tím sloni nebo stepní lichokopytníci, kteří pod suchým povrchem země dovedou vycítit vodu a prohrabat se k ní. Taková napajedla pak jsou zdrojem vody pro celou řadu dalších živočichů. Podobnou dovednost vědci prokázali dokonce i u tří skupin šimpanzů. Ve všech případech však jde o hloubení vodních jam v suchých oblastech, kde je povrchová voda vzácná.

Bezvodý prales?

deštném pralese naopak o vodu zdánlivě není nouze – i když ta povrchová není úplně všude. Navíc se i v pralese střídají období sucha a období dešťů. Ale zvířata své území znají a dobře vědí, kde se mohou napít. Hloubení vodních jam je tu tedy zbytečné. Vědci proto nevycházeli z údivu, když v deštném lese v Ugandě pozorovali skupinu šimpanzů východních, kteří si studny hloubili. Přesněji hrabali – protože k tomu nepoužívali žádné nástroje.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.

Vyzkoušet za 1 Kč
 

Články odjinud