Šelmy útočí: Lidé si za to mohou sami

Šelmy útočí: Lidé si za to mohou sami
Sdílej
 
V zemích s rozvinutou ochranou přírody stoupá v posledních letech počet útokůvelkých šelem na lidi. Čím to je? Můžou za to lidé.

 

Lidem se podařilo velké šelmy na mnoha místech světa téměř nebo dokonce úplně vyhubit. Teprve ve druhé polovině minulého století se tato zvířata dočkala ochrany a jejich stavy se začaly zvyšovat. V současné době se vracejí – ať už sama nebo s pomocí lidí – na místa, kde kdysi žila.

Nevítaná setkání s šelmami

Návrat velkých šelem s sebou ovšem nese i problémy. Jedním z nejvážnějších je stále častější kontakt velkých šelem s lidmi. A ten nemusí dopadnout vždy dobře. Nejen pro člověka, ale mnohdy i pro šelmu samotnou, kterou je po útoku nutné zastřelit. I když jsou útoky s opravdu vážnými následky velice vzácné, zpravodajství takovou příhodu obvykle důkladně zveličí. I to šelmám škodí – získávají mezi lidmi špatnou pověst, která komplikuje jejich ochranu.

Lední medvěd potřebuje led

Lední medvěd potřebuje led

Podivná matematika útoků

Zdálo by se, že je to logické: Víc šelem znamená i víc útoků. Jenže se ukazuje, že počet šelem se stoupajícím počtem útoků na lidi nekoresponduje – útoků je víc, než by podle počtů šelem mělo být. Vědci se proto začali této problematice věnovat podrobněji. Důkladně prostudovali přibližně 700 útoků velkých šelem na lidi zaznamenaných od roku 1955 v Severní Americe a v Evropě. Mezi hlavními viníky se ocitl medvěd hnědý včetně severoamerického poddruhu grizzly, medvěd baribal a medvěd lední, puma, vlk a kojot.

Příliš mnoho lidí

Ve své studii vědci srovnávali růst populace a šíření šelem na nová místa s množstvím lidí, kteří tráví volný čas v divoké přírodě. Ukázalo se, že právě tyto údaje jsou klíčové. V oblastech, kde jsou šelmy doma, se rok od roku pohybuje víc a víc lidí – fotografů, turistů, sportovců a příznivců různých adrenalinových aktivit. Obvykle se jedná o lidi z měst, kteří netuší, jak se v přítomnosti šelem chovat. Téměř polovinu všech zaznamenaných útoků lidé vyprovokovali nevhodným až riskantním chováním.

Stěhování do měst

Častější kontakty s lidmi vedou navíc ke ztrátě přirozené plachosti zvířat. Ta si
na blízkost lidí zvyknou, mnohdy u nich kvůli neukázněnosti návštěvníků špatně
zabezpečeným kontejnerům dokonce hledají zdroje potravy. A protože přibývající šelmy musejí hledat nové domovy (rodiče mláďata svého loveckého revíru vyženou), stále častěji se dostávají i do blízkosti lidských sídel. Stěhují se na předměstí nebo dokonce přímo do měst. Střety s lidmi tak narůstají téměř exponenciální řadou.

Dítě bez dozoru

Jedním z výsledků výzkumu bylo zjištění, jakým způsobem lidé "přivolávají“ střet s šelmami. Vědci ve své zprávě pojmenovali pět hlavních příčin útoku. Na prvním místě uvedli jednání rodičů, kteří ponechají mále dítě bez dozoru. Útoky na nestřežené dítě tvoří více než 47% z jejich celkového počtu. Přes polovinu z nich přitom mají na svědomí pumy a téměř třetinu kojoti. Jen občas se do role útočníka dostal i medvěd, nejčastěji baribal.

Císař budovatel: Hrady Karla IV.

Císař budovatel: Hrady Karla IV.

Další rizika (můžeme si za to sami)

O problémy si říkají i turisté, kteří v oblastech  obývaných šelmami nechají volně
pobíhat svého psa. Další místo na pomyslné stupnici ohrožení zaujímají lovci, kteří v málo přehledném terénu dohledávají zraněnou šelmu. Značnému nebezpečí se vystavují i lidé pohybující se v přírodě za soumraku nebo dokonce za tmy, kdy jsou šelmy nejaktivnější a vyrážejí na lov. Na posledním místě vědci jmenovali situace sice vzácné, ale o to riskantnější – totiž přiblížení se k samici s mláďaty. Podobně nebezpečné může být i setkání se šelmou nad kořistí nebo s takovou, která je zvyklá, že ji lidé krmí.

Setkání bez kontaktu

Vědci odhadují, že se každoročně odehrají tisíce setkání lidí s velkými šelmami, aniž by došlo k nějakému fyzickému střetu. Šelmy jsou plaché a ve většině případů se vzdálí dřív, než je člověk vůbec postřehne. A i když útoků přibývá, jsou podle vědců stále mimořádně vzácné. Za posledních 10 let bylo v celé sledované oblasti (tj. v Evropě a Severní Americe) zaznamenáno průměrně 24 útoků velkých šelem na člověka ročně. A jen čtyři z nich končí jeho smrtí. Ke strachu tedy není důvod, stačí, když se lidé naučí respektovat právo šelem na jejich domov a nebudou je provokovat nevhodným chováním.

Babča zažene medveda: Tady se podívejte na video


Kdo je nejnebezpečnější?

Součet všech útoků sledovaných šelem od roku 1955 ukázal, která z nich je největším "postrachem". Na prvním místě se překvapivě neocitli obávaní medvědi, ale menší, zdánlivě neškodní kojoti.

Severní Amerika

Kojot prérijní (Canis latrans):

celkem 216 útoků, převážně na děti. Příčinou je jejich vysoký počet, obrovský areál výskytu a to, že jich stále víc žije ve městech.

Puma americká (Puma concolor):

celkem 179 útoků. Příčinou je až trojnásobné zvýšení jejich počtu, rozšiřování jejich loveckého teritoria do blízkosti lidských sídel a stoupající počet lidí pohybujících se v oblastech, kde žijí.

Medvěd hnědý (Ursus arctos):

celkem 92 útoků. Prakticky vždy útočí na osamocené lidi, není zaznamenán útok na skupinu, ve které je víc než 6 lidí.

Medvěd baribal (Ursus americanus):

celkem 85 útoků. Mnohé z nich mají na svědomí medvědi zvyklí na krmení od lidí.

Vlk (Canis lupus):

celkem 47 útoků. Jde o jedinou ze studovaných šelem, u níž počty útoků na lidi trvale klesají.

Arktické oblasti Severní Ameriky a Evropy

Medvěd lední (Ursus maritimus):

celkem 13 útoků. Příčinou je mimo jiné ubývání ledu a stěhování medvědů na pevninu a do blízkosti měst.

Evropa

Medvěd hnědý:

celkem 65 útoků, nejčastější příčinou je úlek, když se lidé nečekaně objeví v jeho blízkosti.

Vlk:

ve sledovaném období nebyl zaznamenán ani jeden útok, z vlků se za dlouhá léta pronásledování staly plaché šelmy, které se lidem úzkostlivě vyhýbají.

Jak je to u nás?

Velké šelmy se v posledních desetiletích vracejí i do České republiky. Mezi prvními byli rysové, kteří se již od 70. let minulého století začali šířit ze Slovenska na severní Moravu a od 80. let byli opakovaně vysazováni na Šumavu. Od 70. let přecházejí slovensko-moravskou hranici také medvědi, ti však nedošli dál než do Beskyd. Od roku 1994 se v Beskydech začali pravidelně objevovat také vlci a před dvěma lety se první vlčí rodina usadila v Čechách. Strach z těchto šelem ale není na místě. Nejenže nebyl zaznamenán jediný případ útoku vlka či rysa na člověka, ale jen málo lidí se může pochlubit, že je vůbec v přírodě zahlédlo. Doklady o jejich přítomnosti tak poskytují jen stopy a "úlovky" z fotopastí. Útok na člověka nebyl zaznamenán ani u medvěda, přestože už k určitému "střetu" s lidmi došlo – výsledkem však nebyli zranění lidé, ale pár zabitých ovcí a rozlámané včelí úly.

Pes versus medvěd: Nikdy neštvěte medvědy!

Pes versus medvěd: Nikdy neštvěte medvědy!

Šavlozubá šelma minulosti i dneška: Smilodon se střetl s indiány

Šavlozubá šelma minulosti i dneška: Smilodon se střetl s indiány