Spolupracující smečce psů unikla jen málokterá vyhlédnutá oběť, psi ji obklíčili a doslova zaživa roztrhali na kusy. Zdánlivě krutý způsob byl pro lehké šelmy ten nejúčinnější a nejbezpečnější. A ani pro oběť to nebylo tak bolestivé, jak to na první pohled vypadalo – zvíře umíralo mnohem rychleji, než třeba při rdoušení lvem. Bohužel pro většinu lidí byl tento způsob lovu důvodem k vybíjení psů. Ti navíc lovili v oblastech, které lidé postupně měnili na pastviny a tak se dostávali i do přímého konfliktu s lidmi a jejich domácími zvířaty. Výsledkem je, že během posledních desetiletí stavy divokých psů prudce poklesly, podle Červeného seznamu IUCN zbývá jen 6600 psů hyenovitých v 39 izolovaných populacích.
A z nich je jen 1400 dospělých rozmnožování schopných jedinců. Pokles početních stavů psů přitom stále pokračuje. Vědci jim proto věnují mimořádnou pozornost a hledají způsoby, jak je účinněji chránit. Jedním z nich je i sledování jejich lovecké strategie a úspěšnost lovu. V následujícím videu je dobře vidět, že jednotlivý pes má, i při své mimořádné rychlosti, jen malou šanci pronásledovanou kořist ulovit, přesto ale nezůstane hladový – nažere se z úlovku úspěšnějšího lovce ze smečky.
Nejpočetnější populace psů hyenovitých zbývá v jižní Africe, především v Botswaně, kde vědci provádějí své výzkumy. Oblast delty Okavango obývají se psy i další velké šelmy včetně psovitých, jako jsou hyeny a šakali. Právě ti hrají v následujícím videu hlavní roli. Přestože si tyto šelmy obvykle konkurují, výjimky potvrzují pravidlo.
A takto vidí vědci sledované psy pomocí techniky – každá barvička znamená jednoho ze psů nesoucího obojek. Ze záznamu je vidět, že každý jedinec opravdu běží svým vlastním směrem, což znamená, že samostatně pronásleduje vlastní kořist. Dolní graf znázorňuje rychlost jednotlivých psů v průběhu lovu.
