Nedávno spadl u nás na Moravě v katastru obce Morávka meteorit. Tento meteorit je pozoruhodný tím, že jeho pád byl za bílého dne zaznamenán hned třemi videokamerami. A následně byly dva jeho kousky nalezeny. Takových meteoritů, které se podaří během letu fotografovat a pak také nalézt, není na světě mnoho. Meteorit z Morávky je teprve pátý na světě, jehož průlet atmosférou byl zaznamenán a který byl posléze i nalezen. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že prvním fotografovaným a vzápětí i nalezeným meteoritem na světě byl ten, který dopadl v roce 1959 u Příbrami.
Nálezci meteoritových kousků z Mo-rávky se zachovali jako rozumní lidé a poskytli je k výzkumu. Toho se ujali v Astronomickém ústavu Akademie věd České republiky a Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity.
Co vypátrají astronomové?
Astronomové pečlivě analyzují videozáznamy, z nichž (podobně jako z fotografií) mohou vypočítat, ze které části vesmíru náš meteorit přilétl a kde se pohyboval předtím, než dopadl na Zemi. Odpověď je jednoduchá a nijak překvapivá - podobně jako většina meteoritů pochází i tento z pásu asteroidů - planetek, které se vyskytují mezi dráhou Marsu a Jupitera.
Dříve než meteorit dopadl na Zemi, pohyboval se kosmickým prostorem v okolí Země, Marsu a v pásu asteroidů. Na meteorit i jeho mateřské těleso působilo v tomto prostoru kosmické záření. Jedno z prvních měření proto bylo provedeno v laboratoři, kde zkoumali radioaktivitu, tímto zářením způsobenou. A protože jsou meteority podstatně méně radioaktivní než například pozemské žuly a u nás nemáme tak citlivé přístroje, byl meteorit urychleně převezen do Itálie, kde toto zařízení mají. Toto měření prozradilo, že náš meteorit, než dopadl na Zemi, létal, poté, co se oddělil od mateřského tělesa, asi 10 - 15 milionů let kosmickým prostorem.
Co vypátrají přírodovědci?
Na Přírodovědecké fakultě ve spolupráci s Českým geologickým ústavem zase zkoumají složení tohoto meteoritu. Meteorit je vlastně mimozemská hornina, a tak určení nerostů - minerálů -, které tuto horninu tvoří, umožňuje rozšifrovat historii tělesa, ze kterého meteorit pochází. Analýza součástek meteoritu pomůže stanovit, jak bylo těleso velké, jak silně bylo ohřáté, zda mělo kovové jádro nebo k jak velkým změnám v něm od doby vzniku došlo. O meteoritu Morávka už víme, že pochází z tělesa, které nemělo kovové jádro, že toto těleso bylo v minulosti poměrně hodně ohřáté, ale roztaveno nebylo.
METEOR, NEBO METEORIT?
Malé, sotva gramové kousky kosmické hmoty, které se dostanou do atmosféry Země, se třením o vzduch ohřejí a doslova shoří. Tyto hořící kousky vídáme na obloze a populárně, leč neodborně jim říkáme "padající hvězdy". To jsou meteory. Teprve dostatečně velký kus kosmické hmoty, řekněme metrákový, neshoří v atmosféře celý a dopadne na zem. Pak se mu říká meteorit. Dnes jsou takové spadlé kameny - meteority - jedním z nejdůležitějších zdrojů informací o tom, z čeho je složena sluneční soustava, i o tom, jak vznikala.
NOSITELÉ ŽIVOTA
Meteority, které obsahují vodu a sloučeniny uhlíku (obyčejně ve formě kerogenu, z něhož lze izolovat například aminokyseliny nebo lipidy), jsou z vědeckého hlediska velmi zajímavé. Říká se jim uhlíkaté chondrity a mohou být právě těmi součástkami vesmíru, které nesou zárodky života. Obsahují totiž všechny nerosty a sloučeniny v té formě, v jaké vznikly před 4,5 miliardy let.
PRŮLET ATMOSFÉROU
Během průletu meteoritu atmosférou Země se jeho povrch ohřeje na teplotu řádově několika tisíc stupňů. Tím dochází mezi povrchem a vnitřními částmi meteoritu k velkému pnutí. Meteorit se tak při průchodu atmosférou rozpadá na řadu menších kousků, které dopadají na zemský povrch. Kam a jak dopadnou, závisí na jejich velikosti (hmotnosti), složení meteoritu a také na povětrnostních podmínkách. Je zřejmé, že kusy meteoritu nebo malá tělesa dopadají malou rychlostí, tedy pouhým volným pádem.
