Krev není voda? V případě žraloků tohle tvrzení vyznívá poněkud zvláštně. Žraloci vycítí jednu částici krve mezi milionem částic vody a zraněnou potenciální kořist podle pachové stopy najdou, i když je od nich stovky metrů daleko. A pokud jde o rodinné vztahy, ty se až dosud popisovaly jako prakticky neexistující.
Společenské chování žraloků: Nejsou to jen samotáři
Žralok samozřejmě nemusí být jen samotářský predátor – některé druhy žijí velmi společensky, vytvářejí hejna s hierarchickou strukturou, jejich příslušníci si vytvářejí sociální vazby a dokonce mají své přátele. Na druhou stranu se mezi žraloky vyskytuje kanibalismus a o své potomky nepečují, vejcorodé druhy pouze umístí svá vajíčka na chráněná místa.
Žraločí mládě se vylíhne nebo (u živorodých druhů) narodí matce a okamžitě zahájí zcela samostatný život. Výzkum vědců z britské Exeterské univerzity však ukázal, že přinejmenším u jednoho druhu žraloků přísloví o krvi hustší než voda platí.
Žralok bělavý: Obávaný mořský predátor číhá v řekách i mořích
Až čtyři metry dlouhý žralok bělavý (Carcharhinus leucas), jehož české jméno se vztahuje ke světlé spodní straně jinak šedého těla, je společně se žralokem bílým a tygřím jedním z nejobávanějších druhů velkých žraloků. Je teritoriální, agresivní a přisuzuje se mu množství útoků na člověka.
Žije v teplých vodách v pobřežních oblastech a často vplouvá i hluboko do řek, kde je schopen delší dobu přežívat ve sladké vodě. Rekordní je výskyt žraloka bělavého, který byl pozorován v řece Amazonce asi 4000 km daleko od jejího ústí, v Mississippi pak 3000 km od ústí. Setkat se s tímto druhem lze i ve sladkovodním jezeře Nikaragua.
Dospělí žraloci bělaví se v moři rádi shromažďují a aktivně si přitom vybírají, s kterými žraloky budou trávit nejvíce času. Jedním ze známých shromaždišť tohoto druhu je mořská rezervace Shark Reef Marine Reserve u ostrova Fidži, ve které vědci z britské Exeterské univerzity a jejich kolegové z dalších výzkumných institucí žraloky bělavé už šest let sledují.
Dosavadní výzkum naznačil, že volbu přátel u žraloků bělavých ovlivňují faktory jako pohlaví, velikost nebo věk zvířat. Nová genetická studie však nyní přidala ještě jednu vrstvu: příbuznost. Její vliv je slabší než u ostatních faktorů, ale existuje.
Kamarádi ze žraločí školky: Jaký vliv má příbuznost na sociální chování?
Žraloci bělaví nejsou prvními parybami, u kterých se vědci vztahem mezi příbuzností a sociální strukturou zabývali. Dosavadní výzkum však přinesl smíšené výsledky: U mláďat žraloků šedých a žraloků citronových, která společně vyrůstala ve „školkách“, jej vědci popsali.
U mláďat máček skvrnitých chovaných v laboratoři se vztah neprojevil. Také u dospělých žraloků a rejnoků se až dosud zdálo, že genetické spříznění nemá vliv na sociální chování. V tomto smyslu mohou být žraloci bělaví buď výjimkou, nebo naopak první vlaštovkou, která by naznačovala, že badatelé možná žraloky při svých pozorováních tak docela nepochopili.
V nové studii vědci nehodnotili přátelské vztahy mezi jednotlivými žraloky jen podle toho, že spolu sdíleli stejný prostor. Sledovali jejich skutečnou blízkost, definovanou tím, že zvířata od sebe dělila maximálně vzdálenost odpovídající jejich tělesné délce.
Současně se zaměřovali na přímé interakce, jako je například plavání bok po boku, plavání těsně za sebou nebo situace, kdy se jeden žralok připojí k druhému a aktivně jej následuje. Porovnání těchto sledování s genetickými daty jednotlivých žraloků ukázalo, že příbuzenské vztahy mohou ke vzniku přátelství mezi dvěma žraloky přispívat, a to zejména u mladých samců.
Shoda v chování: Jak se žraloci poznají v otevřeném moři
Vypadá to, že žraloci bělaví rádi tráví čas se svými příbuznými a aktivně si je vybírají za své přátele. Otázkou nicméně zůstává, jak žralok pozná, že je s tím druhým spřízněný. Vědci se domnívají, že to může souviset se zkušenostmi získanými v raném věku.
Žraloci bělaví jsou živorodí. Před porodem samice připlouvají k břehům, kde porodí v chráněném prostředí mangrovů nebo v ústích řek. Mláďata tu pak společně vyrůstají a vtiskávají si charakteristické vlastnosti svých příbuzných. Podle nich se pak mohou vzájemně rozpoznat, když se v dospělosti setkají na otevřeném moři nebo žraločím shromaždišti.
Společně strávené rané mládí ve stejném prostředí navíc žraloky bělavé formuje podobným způsobem. Ti, kteří takto vyrůstali bok po boku, se i v dospělosti budou chovat podobně například při hledání potravy a obraně před predátory. Mohou podobně reagovat na různé podněty nebo dávat přednost určitým místům. A žraloci, kteří se chovají podobným způsobem, si jednoduše mohou být sympatičtější a snáze se spřátelit.
Podívejte se na video, ve kterém „pitváme" pravěkého žraloka megalodona:
O něco méně mega megalodon: Ábíčko odhaluje novou podobu pravěkého žraloka • Zdroj: ABM
Zajímá vás fascinující a drsný svět mořských predátorů? Ponořte se s námi do hlubin a přečtěte si naše další články o žralocích:
