Čeští archeologové se proslavili vykopávkami v Egyptě, aktivní jsou ale i v sultanátu Omán. Pracují na několika lokalitách, kde v minulých letech objevili například pěstní klíny z doby první migrace lidí z Afriky, skalní rytiny, kamenné řady, pozůstatky vyschlých řek nebo skořápky vajec vyhynulých pštrosů.
Výjimečný objev se během zatím poslední páté sezony vykopávek podařil na lokalitě Wádí Nafún ležící u břehů Arabského moře. Před asi 7000 lety tu žila neolitická komunita, která si plně zaslouží přezdívku Lovci žraloků.
Nejstarší megalitický hrob v Arábii
Na počátku objevení Lovců žraloků stál jiný významný objev: Nejstarší známý megalitický hrob v celé jižní Arábii. Jde o pohřební komplex vystavěný z kamenných desek, který poměrně netypicky leží v údolí. Vznikl přibližně v polovině pátého tisíciletí př. n. l. a svému účelu sloužil několik stovek let, během kterých jej využívaly různé regionální komunity.
Stavba sestává ze dvou kamenných mohyl, které při pohledu shora tvoří tvar číslice 8. Plně odkryta byla zatím jen starší mohyla číslo 1, která je obkroužena masivní zdí tvořenou řadami desek z místního vápence a dolomitu. Šířka zdi dosahuje asi jeden a půl metru.
Kosterní pozůstatky a rituální uspořádání
Uvnitř mohyly čeští archeologové objevili pohřební komoru s kosterními pozůstatky více než sedmdesáti osob různého stáří i pohlaví. Poloha kostí naznačuje, že ostatky byly do hrobu ukládány až za nějakou dobu po smrti, kdy se měkké tkáně rozložily.
Lebky byly promyšleně uspořádány kolem stěn, před ně byly směrem ke středu komory vyskládány dlouhé kosti. Menší kosti byly uloženy na dlouhé kosti nebo mezi ně. Naproti vchodu do pohřební komory se pak nacházely kompletní kostry dvou – zřejmě společensky významných – mužů ve skrčené poloze.
Izotopová analýza stravy v poušti
O životě neolitických lidí z Wádí Nafún by nám měla hodně co vyprávět biochemická analýza jejich kostí a zubů. Jenže lokalita leží v suchém pouštním (aridním) prostředí, kde se organické sloučeniny dochovají jen výjimečně.
Archeologové se proto obrátili k trvanlivějšímu zdroji informací: V lidských zubech a kostech ve spolupráci s Institutem Maxe Plancka v Mohuči zjišťovali složení izotopů několika chemických prvků (uhlíku, kyslíku, stroncia a dusíku), které se do tkání ukládají v průběhu života. Izotopové složení souvisí mimo jiné se stravou – a právě tady na české archeology čekalo velké překvapení.
Žraločí maso jako hlavní zdroj bílkovin
Výsledky izotopových analýz ukázaly, že dávní obyvatelé Wádí Nafún nehledali obživu primárně na souši, jak by člověk od populace neolitických zemědělců čekal, ale v moři. A co víc, tady nešlo jen o nějaký sběr měkkýšů a chytání ryb.
„Na základě průběžných výsledků z analýzy stabilních izotopů pro rekonstrukci stravy uvažujeme o tom, že naše zkoumaná populace mohla mít jako jeden z hlavních zdrojů potravy a výživy žraločí maso,“ říká antropolog Jiří Šneberger.
„Víme, že to nebyly jen obyčejné bílkoviny, ale bílkoviny z vrcholu potravního řetězce,“ potvrzuje vedoucí ománské expedice Alžběta Danielisová z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky.
Zuby jako nástroje pravěkých lovců
Výsledkům izotopových analýz přitom odpovídají i poznatky získané makroskopickým zkoumáním zubů. „Zuby této komunity mají zajímavý obrus. Ten ukazuje na specifickou stravu a také na to, že lidé používali zuby jako nástroje,“ vysvětluje Jiří Šneberger.
„Úplně poprvé jsme byli schopni pomocí přírodovědných dat doložit specializovaný lov mořských predátorů, a to přímo analýzou vzorků místní pohřbené komunity,“ doplňuje Alžběta Danielisová. Vědci nicméně doufají, že jejich objev potvrdí výsledky proteomické analýzy zubního kamene. Pokud v něm budou zbytky žraločích bílkovin, přinese to téměř stoprocentní jistotu.
Potravní flexibilita v období neolitu
V období neolitu byl Arabský poloostrov mnohem vlhčí než dnes, vyskytovala se však i delší období sucha. Lidé se na tyto podmínky adaptovali vysokou potravní flexibilitou. Dřívější výzkum naznačil, že neolitičtí lidé z Arabského poloostrova různě kombinovali zemědělství a pastevectví s lovem na souši a využíváním mořských zdrojů.
Populace z Wádí Nafúd nicméně měla zcela jedinečnou a dosud netušenou potravní specializaci. Okolnosti jí nahrávaly – vody Ománu jsou na žraloky bohaté i dnes. S některými druhy, které zde žijí, se můžete seznámit v samostatném boxu tohoto článku.
Artefakty a ozdoby ze žraločích zubů
Úzké sepětí mezi lidmi z lokality Wádí Nafún a mořem dokládají i artefakty objevené spolu s lidskými kostmi v pohřební komoře mohyly číslo 1.: Ozdoby a předměty určené k nošení na těle zhotovené z mořských korálů, lastur měkkýšů i zubů žraloků různozubců a žraloků bělavých. Napříč vádí (suché koryto řeky) se nacházejí rytiny s mořskou tematikou. V druhé, dosud ne zcela prozkoumané mohyle byl už také nalezen osten z ocasu rejnoka, zub žraloka tygřího a kompletní náhrdelník z mušliček a měkkých kamenů.
Co je to neolit?
Mladší doba kamenná
Také jako mladší doba kamenná. Neolit existoval v době zhruba 8000 až 5000 let před naším letopočtem. Spadá do něj období takzvané neolitické revoluce, která začala na Blízkém východě a která přinesla zásadní proměnu životního stylu pravěkých lidí.
Neolitičtí lidé postupně opouštěli kočovný život lovců a sběračů a měnili se v usedle žijící zemědělce, kteří stavěli trvalá obydlí a domestikovali zemědělské plodiny a hospodářská zvířata. Z Blízkého východu se zemědělství šířilo do Evropy, do našeho kulturního prostoru proniklo přibližně v 6. tisíciletí př. n. l. Na období neolitu pak navazuje doba měděná (eneolit), v níž lidé začali zpracovávat kovy.
